Foto Nomád Fórum

16-25. 12. 2008 – Kon Tum – Menšiny (Vietnam)

Během asi deseti dní, který jsem strávil v Kon Tumu, jsem navštívil několik vesnic, kde žijí Bahnárové a další menšiny.

16-25/12/2008 – Kon Tum - Minorities (Vietnam)

During the time I spent in Kon Tum I visited a few villages, where Bahnars and other minorities live.

Rong House





Lidi / People









Vánoční výzdoba Dřevěného kostela, který navštěvují právě okolní menšiny / Christmas decoration of the Wooden Church, which is visited mostly by minorities



Vánoční bohoslužba má dvě části, kterých se zúčastní i lidi ze vzdálených vesnic, kterým může trvat cesta i několik dní. První část je 24. 12 večer a druhá bohoslužba se koná 25. 12 po páté hodině ráno. Obrázek je z ranní mše / Christmas mass has two parts - one is on 24/12 in the evening, and second is the next morning at 5 am. There are people coming from villages all around. Some of them walk a few days to get here. Picture is from the morning mass.

26-28. 12. 2008 – Kon Tum – Saigon přes Quy Nhon (Vietnam)

Původně jsme chtěli jet z Kon Tumu do Dalatu a pak pokračovat do Saigonu, ale vzhledem k tomu, že jsme tak dlouho zůstali v Kon Tumu, jsme se rozhodli jet přímo do Saigonu se zastávkou v Quy Nhonu – města u moře bez turistů.

Do Quy Nhonu jsme odjeli tranzitem, kterej tu funguje jako autobus. Společnost, která linku provozovala, pro nás poslala do našeho hotelu auto, který nás hodilo ke kanceláři společnosti, odkud odjížděl tranzit. Přestože bysme tu měli být v nejpříhodnější dobu, tak v Quy Nhonu pršelo. Bohužel oba dny, co jsme tam strávili. Marc a Karin zůstali v hotelu a já si udělal výlet po zajímavých místech města (a abych koupil lístky na vlak do Saigonu), z kterýho jsem se vrátil totálně promočenej.

Z Quy Nhonu do Saigonu je to nějakých 800 km. Víceméně celej den jsme strávili ve vlaku. Do Saigonu jsme dojeli večer v okamžiku, kdy Vietnam vyhrál Asijskej pohár ve fotbalu. Ve městě se oslavovalo a taxikář nás nechtěl kvůli tomu hodit z nádraží do hotelové čtvrti. Nakonec jsme ho ukecali. Bohužel v hotelu, kam Marc den předtím volal, nám nedrželi pokoje (respektive drželi jen jeden), ale naštěstí uznali chybu a našli mi jinej hotel (horší pokoj za stejnou cenu).

26-28/12/2008 – Kon Tum – Saigon through Quy Nhon (Vietnam)

From Kon Tum we wanted to continue to Dalat and to Saigon, but because we stayed at Kon Tum so long, we decided to go straight to Saigon with a stop in Quy Nhon, a town lying on the coast where there aren't too many tourists.

We spent two nights in Quy Nhon, so we had one-and-a-half days to explore town. Unfortunately, it was raining - all the time (with few stops, during which we went to the beach). On the second day, Marc and Karin stayed in the hotel and I went to see some Cham ruins, and to buy train tickets to Saigon. I returned to the hotel completely wet.

Almost the whole next day we spent on the train to Saigon. We arrived the exact moment when the Vietnamese soccer team won the Asian football cup. I guess that all the people in Saigon were celebrating in the streets. For that reason, the taxi driver didn't want to take us at first to the hotel area in the middle of the city.

Unfortunately in the hotel, where Marc booked two rooms, they kept only one room for us. Fortunately, the guy at the reception desk went to find a room for me. It wasn't as nice as Marc and Karin's, but it still cost the same.

Municipal Beach v Quy Nhonu/ Municipal Beach in Quy Nhon



Long Khanh Pagoda



Chamské věže Thap Doi/ Thap Doi Cham Towers



Déšť/ Raining

29. 12. 2008 – 02. 01. 2009 – Saigon (Vietnam)

Co napsat o Saigonu. Snad jen to, že se teď oficiálně jmenuje Ho Chi Minh City, ale že mu jižani pořád říkají Saigon. Pokud o Saigonu nic nevíte, tak se mrkněte na nějakej film z Vietnamské války.

29/12/2008 – 02/01/2009 – Saigon (Vietnam)

What should I write about Saigon? It is now named Ho Chi Minh City, but people from the south of Vietnam still call it Saigon. If you want to know more about Saigon, watch any movie from the Vietnam War.

Chodníky v Saigonu/ Footpaths of Saigon



Reunification Palace – dříve prezidentský palác/ Reunification Palace – Presidential Palace in the past





“Kanceláře” v podzemí/ Underground “offices”



Prodej akvarijních rybiček/ Aquarium fish seller



Jade Emperor Pagoda

01. 01. 2009 - Okolí Saigonu (Vietnam)

První den nového roku jsme si udělali fakultativní výlet po okolí Saigonu. Konkrétně do tunelů Cu Chi ležících nedaleko Saigonu, který používal Viet Cong a do centra církve Cao Dai ve vesnici Tay Ninh. Výlet to byl docela v pohodě, ale do Tay Ninhu bych se rád ještě podíval. Ta hodina a půl. Kterou jsme tam strávili, nestačila.

01/01/2009 - Around Saigon (Vietnam)

On the first day of the new year, we went on a trip with a travel agency to see Cu Chi tunnels, where Viet Cong fighters were hidden during American War; and to the small town of Tay Ninh, where is main Cao Dai temple. It was nice trip, but I would like to have spent more time in Tay Ninh. It seems I have yet another reason to return to Vietnam.

Hlavní svatostánek církve Cao Dai/ The Cao Dai Great Temple





Tunely Cu Chi/ The CuChi Tunnels

Takhle se vojáci VC skrývali/ How VC soldiers got hidden



Past (na trnech byl hadí jed)/ Trap



Odpočinek/ Rest

03-04. 01. 2009 – Ben Tre (Mekong Delta - Vietnam)

Ze Saigonu jsme odjeli ve vanu společnosti Mailinh (autobusový nádraží bylo asi ¾ hodiny od našeho hotelu, ale oni nás tam hodili zdarma. Kdybychom to měli platit, tak nás to přijde dráž než lístek do Ben Tre) směrem na jih do malýho města Ben Tre, které leží v deltě Mekongu. V Ben Tre není nic moc k vidění, ale město má bezva uvolněnou atmosféru, lidi jsou tu přátelští skoro jako v Kon Tumu (a to je opravdu vysoko nastavená laťka) a není tu moc turistů. Člověk má pocit, že je někde na ostrově (a asi to bude v deltě Mekongu pravda) v Karibiku.

03-04/01/2009 – Ben Tre (Mekong Delta - Vietnam)

We went south in the Mailinh (company who run taxis and buses around Vietnam) van to the town of Ben Tre in the Mekong delta. There aren't too many things to see there, but people are almost as friendly as in Kon Tum (and it means they are really nice). There aren't too many tourists - another plus for the town. You might feel like you are on an island (and it would be true in the Mekong delta) somewhere in Caribbean.

Kosmetické úpravy oblíbeného (bojového) kohouta/ His favorite (fighting) rooster



Na tržišti/ Market









Vybírání kloboučku/ Trying on hats

04-07. 01. 2009 – Can Tho (Mekong Delta - Vietnam)

Z Ben Tre jsme se přesunuli autobusem, trajektem, taxíkem a vanem do Can Tho - největšího města v deltě Mekongu, kam jezdí Vietnamci na dovolenou a svatební cesty. Vypadá to, že je čas dovolených a svateb, protože spousta hotelů ve městě byla plná. To nám alespoň tvrdil pár starších Kanaďanů, se kterýma jsme se seznámili v Saigonu, před tím, než nám doporučili hotel, kterej našli, a kterej není v průvodci. Vypadá to, že nám ušetřili spoustu času, pokud teda nepracují pro ten hotel.

Can Tho se mi nelíbilo tak jako Ben Tre, ale je to vynikající místo pro výlety lodí k plovoucím trhům a po kanálech v okolí. Těch devět hodin, co jsme strávili na lodi, určitě patří k tomu nejlepšímu, co jsem ve Vietnamu viděl (teda samozřejmě kromě krásných Vietnamských holek).

04-07/01/2009 – Can Tho (Mekong Delta - Vietnam)

From Ben Tre, we went by bus, ferry, taxi, and van to Can Tho - the biggest city in Mekong delta, where Vietnamese go for holidays and weddings. And it seems that it is the time of holidays and weddings, because plenty of hotels in the city are full. Well, that was told to us by a couple of Canadians we met in Saigon before they recommended the hotel where they were staying.

I have to say that I prefer Ben Tre over Can Tho (too many tourists), but it is great place to hire a boat to see floating markets and canals of Mekong river around the city. The time we spent on a boat was definitely one of the highlights of this trip to Vietnam.

V Kantonské pagodě/ In the Cantonese Congregation Pagoda



Na řece/ On the river









Boj s vlnama/ fighting the waves



Náš kapitán Hieu/ Hieu - our captain



Obchod s hadama a úhořema/ Shop with snakes and eels

07-08. 01. 2009 – Ha Tien (Mekong Delta - Vietnam)

Během dopoledne jsme se přesunuli několika vanama (z Can Tho do Rach Gia a z Rach Gia do Hatienu) a jedním autobusem (autobusový nádraží, na který jsme přijeli je umístěno trapných 7 km od centrálního autobusovýho nádraží, odkud nám jel autobus do Ha Tienu. Proto jsme museli použít MHD. Samozřejmě se nám nabízeli taxikáři, ale byl rozdíl zaplatit 100 000 dongů za taxík nebo 21 000 dongů za místní bus) do posledního města, který tento výlet ve Vietnamu navštívím.

Do Ha Tienu jsme přijeli asi kolem třetí odpoledne, našli si hotel a šli se podívat po městě. Docela se mi tam líbilo. Nebyli tam skoro žádní turisti a lidi byli velmi přátelští (nikdo na nás neplival, ani neházel kamenama). Bohužel Marcovi končili Vietnamský víza a on si nebyl jist, jestli může zůstat až do data napsanýho na vízech nebo jestli to znamená, že už ten den by měl být za hranicemi. Navíc jsme nenašli žádnou dobrou restauraci a Marc s Karin si potrpí na dobrý jídlo, tak se Marc s Karin rozhodli, že zůstaneme jen jednu noc. Já bych sice mohl zůstat, ale je pohodlnější (a levnější) cestovat pohromadě, tak jedu s nima.

Ukázalo se, že máme ještě jeden problém. Hraniční přechod je otevřenej pro cizince teprve krátkou dobu a moc jich tu nejezdí a tak se na hranice nedá dostat jinak než na motorce, což by nevadilo mě, ale Marc a Karin prostě na motorku nesednou (myslí, že někdy v dětství spadli a tak to považují za extrémně riskantní).

07-08/01/2009 – Ha Tien (Mekong Delta - Vietnam)

In the morning, we went by taxi from our hotel to Can Tho bus station, where we caught an old van, with a nasty Vietnamese lady who spit on the floor, to Rach Gia (town half way to Ha Tien). Unfortunately, there are two bus stations 7km apart, so we had to take a public bus (well, we could have taken a taxi, but it would cost us about 100,000 dong, so we decided to use the bus for one-fifth the price) to get to the other bus station, where we got on the van going to Ha Tien.

After finding a hotel, we went to discover the town and I have to say I like it here. Not the town itself, but people were very nice (no one spit, nor threw any stones at us). Unfortunately, Marc's visa was finishing, and we didn't find any good restaurants in the town (and my comrades like good food), so Marc and Karin decided to stay in Ha Tien only one night. I could stay longer, but it is more comfortable (and cheaper) to travel together, so I will go with them.

There is also one more problem. Marc and Karin don’t like to use motorbikes, and it seems there is not any other transport to the border than motorbike.


Romantický západ slunce s mostem a remorkérem/ The romantic sunset with the bridge and the tugboat



Motýlci nebo ještěrky?/ Butterflies or lizards?

08. 01. 2009 – Ha Tien (Vietnam) – Kampot (Kambodža)

Ráno po snídani Marc zašel ještě jednou na autobusový nádraží, aby zjistil, jestli opravdu na hranice nejede nic jinýho než motorky, jak nám všichni ve městě tvrdí. Já s Karin jsem se vydal opačným směrem na tržnici (poslední návštěva Vietnamské tržnice ve Vietnamu – další budou až doma), kde jsem chtěl koupit nějaký suvenýry, se kterýma jsem se nechtěl tahat, proto jsem je kupoval až poslední den.

Asi za dvě hodiny jsme se sešli v hotelu. Na hranice se dalo dostat tak, že si pronajmeme auto, který bylo drahý tak, že to i Marc s Karin odmítli. Najít motorky bylo velmi jednoduchý. Stačilo vyjít z hotelu, kde jsme byli okamžitě polapeni bandou řidičů, což nám dalo možnost smlouvat (ukecali jsme slevu 10 000 dongů, jestli to někoho zajímá tak to bylo ze 40 na 30 tisíc). Trošku složitější už bylo dostat na motorku můj obří batoh. Postavit ho nešlo, protože řidič přes něho neviděl, ale naštěstí nás napadlo ho dát naležato (před Marcova řidiče, kterej byl štíhlejší než můj řidič). Motorka sice měla šířku auta, ale jiná možnost nebyla.

Cesta na hranici trvala asi jen dvacet minut (bylo to jen 7 kiláků). Až na úřednici, která kontrolovala pasy a očkovací průkazy (ten jsem měl někde velmi hluboko ve svým batohu momentálně zaklíněným v motorce. Poslední věc, kterou jsem chtěl dělat, bylo hledat žlutou průkazku. Naštěstí to nebylo nutný, protože úřednici stačily průkazky, co měla) proběhlo všechno v pohodě. Když nám průkazy vracela, tak si řekla o dolar od každýho. Já bych jí to asi dal (nemusel jsem hledat očkovací průkaz), ale Marc jí oznámil, že jí žádný peníze nedáme.
„Tak ne“ řekla na to a doklady nám vrátila. Čekal jsem, že zavolá na další stanoviště, aby nám to trochu osladili, ale zbytek kontrol jsme prošli bez jakýchkoli problémů.

Za hranicí nestál žádnej autobus nebo taxík a řidiči se jen třásli na to, že nás odvezou až do Kampotu. Napřed chtěli myslím 15 dolarů, ale pak se nám to podařilo stáhnout na třináct. Když jsme už skoro nasedali na motorku, tak mě napadlo se zeptat, jestli je to za celou cestu (bez těch 30 tisíc), což by znamenalo, že zaplatíme jen asi 10 doláčů. Řidiči se chvilku bavili a pak souhlasili.

Polovina cesty do Kampotu byla rudá, prašná polňačka. Připomnělo mi to výlet na motorkách na Bolevan Plateu v Laosu, kdy jsem byl taky kompletně červenej. Na odbočce na normální cestu to řidiči solidně osolili. Až později mi došlo, že tam stáli policajti, kteří nás pravděpodobně chtěli zastavit, aby mohli dostat úplatek nebo pokutu. Naši řidiči byli ostřílení, vyhnuli se očnímu kontaktu s nima a zpomalili, až když byli policajti daleko za náma (a to jen proto, že pro mé spolujezdce byla rychlost příliš vysoká).

V kampotu jsme s Marcem obešli snad všechny guest housy a já se nakonec musel ubytovat jinde než oni. Ceny sice byly nižší než ve Vietnamu, ale zase jsem za svý peníze nedostal tolik co tam. O televizi a wifi v pokoji se mi mohlo jen zdát. Ani vodu tu nedávali grátis.

08/01/2009 – Ha Tien (Vietnam) – Kampot (Cambodia)

After breakfast Marc went once more to the bus station to check if there is really no any car as everybody in the town told us. I and Karin went to the opposite side of the town to the market, where we wanted to buy some souvenirs from Vietnam. I probably could buy it before, but I was lazy to carry it on my back too long.

Two hours later, we met in the hotel again. It was possible to get a car to the border, but it was really overpriced, so Marc and Karin (and me) refused it. It wasn't difficult to find the motorbikes. It's enough to show just a head in the hotel doorway and there are immediately plenty of riders around. This was good, because we could bargain (we got a discount 10,000 dong - well, if somebody is interested about that, we started at 40,000 and ended at 30,000 dong). Slightly more difficult was getting my huge backpack on the bike. We tried to stand it up the normal way, but the small drivers of Vietnam couldn't see over it, so we had to lay it sideways. The motorbike was as wide as a car, but what else we could to do. BTW, my backpack was in front of Marc's rider, because he was slimmer than mine.

It took us around 20 minutes to reach the border (it was only 7 kilometers). The border procedures went fast and almost without any trouble. Almost, there was a lady who checked our passports and the certificate of vaccination (I had my "CoV" deep in my backpack on the bike, but she said that it is not problem) and when she gave us our documents back, she asked for one dollar from each of us. I would give it her, because she saved me from searching for "CoV", but Marc said "No, we will not give you anything". To be honest I was surprised, but it worked, because she gave us our papers and said: "OK, no problem." I thought that she would call her colleagues to check our luggage a little better than usual, but nothing happened and we crossed the border without any other troubles.

There wasn't any public transport on the Cambodian side of the border, so we had to continue on the motorbikes. We only had to set a good price. It took us about 15 minutes to get from USD15 to USD10, but it was worth it.

Half of the way from the border to Kampot was a dusty, red road with a lot of potholes. Fortunately the second half was better. Well, it was a tarmac, not dusty, and less potholes.

When we were near the tarmac road, our riders stepped on the gas and just flew around policemen, who probably wanted to stop us to get some money, to support their families. Fortunately, our riders were experienced - I'm sure it wasn't the first time they drove tourists around them.

In Kampot, it took us an hour to check almost all hotels and guest houses in the city, but we didn't find any place to suit the needs of all of us, so I had to stay in guesthouse about 100 yards from Marc and Karin's place.

Kambodžská cesta / Road in Cambodia





Konečně na asfaltu / Finally tarmac



Trasa cesty (chybí kousek cesty (asi 6 km) z Ha Tienu na VN-Kambodžskou hranici - asi jsem zapnul GPS trackování až na hranici) / Our journey (it seems there is about 6 km of track from Ha Tien to the border missing as I forgot to turn on my GPS tracker)

http://maps.google.com/maps/ms?msid=206 ... 7,0.362892[/googlemaps]

08-11. 01. 2009 - Kampot (Kambodža)

V Kampotu zůstáváme tři noci. Je to docela pohodový město, kde žije spousta cizinců, kteří vlastní restaurace a bary a tak je v Kampotu vynikající jídlo. Oblíbil jsem si hlavně rybí amok (kokosový kari, který se občas podává ve skořápce kokosu), kterej jsem si pro sebe přejmenoval na rybí šílenství.

Kampot musí být parádní místo k odpočinku, pokud sem přijedete z Phnom Penhu. My jsme bohužel přijeli z Vietnamu, kde se mi tolik líbilo a tak jsem si to tu moc nevychutnal (teď nemluvím o jídle). Jsou tu sice pěkný koloniální, pomalu se rozpadající domky, nádherný západy slunce nad řekou a komiksovej wat (chrám), ale lidi se na vás neusmívají jako ve Vietnamu nebo v Laosu. Pravděpodobně dědictví po Rudých Khmérech. Kambodža si mě zatím nezískala.

08-11/01/2009 - Kampot (Cambodia)

We stayed three nights in Kampot. It's quite nice town, where one can meet lots of expats who own restaurants and bars, which is why the food is so good. I took a fancy especially to fish amok (a coconut curry sometimes served in a coconut shell), which I renamed Fish Madness.

Kampot has to be a really great place to rest and relax, if you come here from Phnom Penh or any other Cambodian city. Unfortunately we came from Vietnam where I really liked it, so I didn't enjoy staying in Kampot as much as if we had come from other places. It's a pity, but Cambodia still didn't catch my heart.

Západ slunce na řekou / Sunset above the river



Mniši / Monks



Komiksovej wat (IR fotka) / The cartoon wat (IR photo)



Komiksovej wat (vnitřek) / The cartoon wat (inside)



Květ stromu, o kterým nemám ani nejmenší ponětí, jak by se mohl jmenovat / Tree flower