Blíží se prázdniny a dovolený, spousta lidí určitě pojede do Indie, a tak jsem se rozhodl vytvořit tohle, asi nikdy nekončící, téma s pár postřehy, zkušenostmi, možná i radami. Některé informace se můžou hodit i pro cesty po okolních zemích. Nezapomeňte, že se věci v Asii rychle mění a tak ceny atd. zmíněny dál už nemusí být aktuální.
Příjezd a odjezd do/ze země:
Po zemi
Cestovat do Indie po zemi (pokud to situace v zemích mezi ČR a Indií dovoluje) je levné (nejdražší je dostat se do Turecka) a mě se to podařilo před pár lety zvládnout za 7-8 dní (z Pákistánské Quetty - do Indie by to vzalo ještě asi den a půl navíc. A je pravda, že jsem si to moc neužil. Jednu noc jsem spal před autobusovým nádražím v Teheránu, další pod stolem na vlakovým nádraží v Oradei (Rumunsko) a poslední noc u kamarádů na Slovensku. Zbytek jsem prospal v autobusech).
Mezi Indií a Pákistánem je jenom 1 hraniční přechod Wagah/Attari - blízko Amritsaru.
Z Nepálu asi není problém dostat se do Indie, ale myslím, že lidi spíš poletí do Indie, přejedou do Nepálu a vrátí se do Indie.
Z Barmy to po zemi bohužel nejde.
Letecky:
Největší letiště a tím pádem nejlevnější letenky jsou do Dillí (Delhi) a do Bombaje (Mumbai). Který letiště si vybrat záleží jen na tom, kterou část Indie chcete procestovat a kam jsou právě levnější letenky.
Dá se taky přiletět z thajského Bangkoku za něco málo přes 150 USD (informace z přelomu roku 2006/2007) do Kalkaty. Letenky se dají koupit v nějaké cestovce na Kao San Road v Bangkoku. Nejlevnější jsou momentálně Druk Air – bhútánský aerolinky, který lítaj z Bangkoku do Bhutánu s mezipřistáním v Kalkatě. Jo a průvodci Indií, pokud nějakej už nemáte, se dají koupit mnohem levněji v Kalkatě než v Bangkoku.
Jestli ze země chcete odletět, tak některý letecký společnosti požadují potvrzení o tom, že s nima opravdu poletíte, takže je třeba navštívit jejich kancelář pár dní před odletem nebo jim alespoň zavolat.
Peníze:
Do Indie se nesmí přivážet indický rupie, přestože podle LP (Lonely Planet) bylo některým cestovatelům řečeno, že můžou přivést až 5000 rupek. Já bych na to moc nespolíhal. Píšu to proto, že na pakistánsko-indické hranici se vás budou pákistánští celníci snažit ukecat, abyste od nich nějaký indický rupky koupili (mě dokonce byli ochotni vyměnit šeky). Nezažil jsem to, ale prý snad byli domluveni s indickejma celníkama, kterejm dali echo a ti vám peníze zabavili. Takže je asi lepší si vyměnit pár rupek (na to, abyste se dostali do Amritsaru, kde se dá najíst a spát v Golden templu zdarma) u vexláků za hranicí.
Nejjednodužší na výměnu jsou asi US dolary, Eura nebo britský Libry. Z cestovních šeků mám zkušenost s American Expressem a občas je za ně lepší kurz než za bankovky. Navíc je to bezpečnější, protože se v případě nouze dají zablokovat. Pokud pojedete někam do hor nebo na venkov tak si vyměňte dost peněz na to, abyste s nima vydrželi po celou dobu pobytu v té oblasti (můžou být problémy s výměnou nebo je kurz strašně nevýhodnej).
Dávejte si pozor na to, aby vám nedali ve směnárně bankovky s natrženým okrajem (díra po sešívačce nevadí), protože je nikdo nechce.
Bankovky stejné hodnoty mají často různý vzhled (rozdílný rok vydání) a bez problémů je všechny vyměníte. Ovšem kromě pětistovek (rozdíl mezi novou a starou moc velkej není) - při své poslední cestě jsem si vyměnil před odjezdem do Ladakhu víc peněz a mezi nima bylo několik starších pětistovek, který mi nechtěli nikde vzít (nakonec jsem je udal v jednom hotelu). Pokud se vám to stane, tak se dají vyměnit (pokud je neudáte jako já) jedině v Reserve Bank of India (určitě v Díllí, jinde nevím).
Jak bude pro vás Indie drahá záleží na tom, jak budete cestovat a hlavně, kde spát. Pokud jedete na doraz tak se to prý dá zvládnout za 100 dolarů na měsíc (spíte u Sikhů a na nádražích - věci v úschovně). Na normální cestování mi stačilo 220 USD (to je cena na osobu, za kterou jsem ve dvojici jel vlakem z Kalkaty do Rajasthanu, kde jsem pak měsíc cestoval. Jsou tam obsažený: jídlo, ubytování, veškerá doprava (sem tam rikša a jednou taxík) a vstupy do památek), což je trošku víc než dřív, kdy to bylo 150 USD (asi se zdražilo nebo klesl dolar). Já počítám při odjezdu s 250 - 300 USD/měsíc, kdyby se něco přihodilo.
Ve směnárně a v bankách vám dají potvrzení o výměně peněz, který nevyhazujte. Pokud si budete chtít vyměnit prachy na cestě z Indie, tak je někdy chtějí vidět. Taky v Dillí na nádraží (v pokladně pro turisty) je chtějí vidět, když chcete platit rupkama.
Vstupy do významných památek jsou pro cizince několikanásobně vyžší než pro místní (Taj Mahal byl za 20 rupek - indián/20 USD - chudák cestovatel, ale už se to prý trochu snížilo - myslím, že na 10 USD). Máte možnost platit v dolarech nebo rupkách a někdy je výhodnější použít dolary.
Doprava:
Vlak:
Na delší vzdálenosti je nejlepší vlak. Indie dodnes využívá koloniální železniční síť, která je docela rozvětvená a vlakem se dostanete téměř všude, pokud pominu hory a ostrovy. Nejlepší je cestovat v noci a jet druhou spací třídou (second class sleeper). Je to levný (z Dillí do Mádrasu nás to stálo okolo 30 doláčů na osobu - jelo se dvě noci) a člověk se dokonce i vyspí. Ve vlaku jsou otevřený kupéčka, kde jsou 3 lehátka nad sebou (přes den se na spodním sedí, prostřední se sklápí a na horním se dá spát pořád). Další 2 nad sebou jsou naproti přes uličku, ale ty nemůžu doporučit, protože jsou krátký a někdo furt chodí kolem.
Jídlo a čaj nebo káva není během cesty problém, protože vlakem pořád prochází prodavači a na nádražích se toho dá taky spousta koupit. Indiáni rádi naskakujou na poslední chvíli do rozjíždějícího se vlaku, tak si dejte bacha ať se dostanete zpět na vaše místa.
Zavazadla se dávají na zem pod sedadla a běžně se zamykají - na sedadlech jsou kroužky, kterýma můžete protáhnout řetěz nebo lanko, který si přivezete nebo koupíte před každým dobrým nádražím. Některý trasy jsou pro ztrátu zavazadel zvlášť nebezpečný (Dillí-Agra), tak si na nich dejte větší pozor než normálně (Ještě v Dillí jsme se seznámili s klukem z Izraele, kterej si nechal batůžek na horním lehátku - lehátka jsou odděleny stěnou. Kecali jsme a seděli naproti tomu lehátku dole. Pak si chtěl něco z batůžku vzít a zjistil, že mu v něm chybí peníze (asi 200 dolarů), šel za průvodčím, ale to bylo asi tak všechno, co se dalo udělat.).
Pokud nenastupujete ve stanici, kde vlak začíná a jedete nějakou horší třídou, tak se může stát, že se do vlaku dostanete jen po těžkém boji (platí to i pro vystupování - lidi nastupujou už ve chvíli, kdy vlak zastaví a nenechají lidi vystoupit). V této situaci není nefér použít lokty či jiné bojové praktiky.
Párkrát se mi stalo, že jsem nastoupil do špatnýho vlaku, kterej jel do správné stanice, kam jsem chtěl, ale nezastavoval úplně všude, jako ten, kterým jsem měl jet. Při kupování lístku jsem to nevěděl (rozdíl byl kolem 10 rupek), ale na jedné stanici jsem musel vyběhnout se všema svýma báglama a běžet si koupit příplatek. Je pravda, že jsem to stihl, protože mě povzbuzoval i mašinfíra, kterej chvilku počkal. Nebo se taky dá nastoupit do vagónu jiné (vyšší) třídy a pak, když jde kolem průvodčí musíte vysvětlovat, proč nejste tam v přeplněným vagónu, kde máte být, ale stojíte v prázdným vagónu vyšší kategorie. Občas to "Sáhibovi" projde, ale někdy nezbude než hrát hlupáka a slíbit, že si hned na další zastávce přestoupíme, aby člověk nemusel platit pokutu.
Na větších vlakových nádražích jsou speciální prodejny lístků pro turisty. Na nádraží New Delhi je to v prvním patře (nedejte se ukecat nadháněči z cestovek naproti nádraží, kteří vám budou tvrdit cokoli, abyste si koupili lístek u nich - většinou mají jen ty nejdražší na první třídu a do druhé třídy jsou podle nich lístky vyprodaný na měsíc dopředu.). Lístek se dá koupit buď za dolary nebo rupky, ale nazpět dostanete v rupkách. Někdy je lepší koupit lístek za dolary, protože můžete díky kurzu pár rupek ušetřit. Nejsem si tím úplně jistej, ale mám pocit, že po mě chtěli ukázat doklad o výměně peněz ze směnárny, když jsem chtěl platit rupkama.
Web indických drah, kde by mělo být možný provést rezervaci vlaku:
http://www.indianrail.gov.in/
Autobus:
Cesty jsou v Indii hrozný a tomu taky odpovídají autobusy. Řidiči jsou machři (do Ladakhu jsme jeli s pár přestávkama asi za 14 hodin, většinou ve výšce přes 4 km a odřídil to jeden chlap a průvodčí, kterej mu nestíhal zapalovat cigarety) a doprava je to levná. Lístky se dají koupit na autobusových nádražích nebo přímo v autobuse.
V horách se dá ujet 100 km za nějakých 4-5 hodin a po "dálnici" jsme se jednou řítili i padesátkou (je pravda, že to bylo jako lyžovat na muldách a že se nám utřepala hnací hřídel, nebo jak se to jmenuje, a tak jsme museli stopovat projíždějící autobusy a náklaďáky. To byla docela sranda, protože autobusy přibrzdili, ale když se k nim rozběhl padesátihlavej dav, tak na to řidič v panice šlápl a odskákal pryč).
Jedna z nejhorších jízd byla ze Satny do Khajuraha. Jelo se polopouští v pekelným horku (byl začátek listopadu) a silnice, přestože k jedné z nejvýznamnějších památek, byla stylu polňačka. Nejhorší ale bylo, že výfukový plyny šly podlahou do autobusu. Byli jsme docela rádi, že jsme po několika hodinách dojeli na autobusák v Khajurahu a ani nebyli moc zlí na hotelový nadháněče.
Pokud máte na výběr, tak použijte vlak.
V horách se dá na delší vzdálenosti pronajmout džíp (drahý, ale zase zastaví, kde chcete) a občas džíp jezdí jako autobus (cena jako za bus - např.: Dharamsala)
Doprava ve městech:
Ve městech a jejich okolí je na výběr taxík (nejdražší), motorikša (docela drahá), cyklorikša (levnější) nebo autobus (nejlevnější pokud nechcete chodit pěšky). V několika městech je i metro (Delhi a Kalkata), který je rychlejší než autobus a asi lehce dražší (bacha na to, že indiáni nemají rádi fotografování v metru a v Díllí se kontrolovaly zavazadla, protože se bojí bombovýho útoku)
V autobusech je průvodčí, kterej vám prodá lístek, jenž má pevnou cenu.
Motorikša by měla být asi stejně drahá jako autobus, ale vždycky se o ceně smlouvá předem a i tak je několikanásobně vyšší než dostane indián (pokud vám nějakej nepomůže smlouvat - docela dobrou příhodu o tom má Džejár, kterej to sem možná někdy napíše).
Cyklorikša je levnější a taky se nebojte smlouvat. Když jsem byl v Indii první den a musel jet cyklorikšou z hranic na autobus do Amritsaru, tak jsem měl docela blbej pocit z toho, že někdo dře, abych se vezl. Ale pak jsem si uvědomil, že pokud mě ten chlápek nepoveze a já půjdu třeba pěšky (3 km docela nezajímavou krajinou) tak si možná nevydělá dost peněz na jídlo pro jeho rodinu.
Občas se stane, že vám rikšák navrhne úžasnou cenu - např. v Agře a pak jezdíte po obchodech (a rikšák dostane od majitele nějaký peníz, že vás tam přivezl), což je otravný, protože proto tam nejste. Nebo vás doveze do hotelu a majitel mu dá nějakou odměnu, o což zvýší cenu pokoje (To se nám stalo s Džejárem ve Varanasí. Mám tam oblíbenej hotel a tak jsme chtěli odvýzt na křižovatku blízko hotelu odkud tam dojdeme pěšky. To se nelíbilo řidiči -přišel by o peníze z hotelu, a přestože už jsme měli všechny bágly v rikše, tak jsme museli vystoupit a najít dalšího rikšáka, což při tamní konkurenci nebyl problém).
Pokud vám nějakej rikšák leze na nervy, protože chcete jít pěšky a on už vás 5 minut ukecává, abyste s ním jeli, tak prý pomůže přejít do protisměru, kam nemůže. Já s ním začnu komunikovat o ceně rikši, kolik si vydělá, kde žije atd. a on většinou pochopí a odjede a vy se alespoň něco dovíte o cizí kultuře.
Větší motorikši občas jezdí mimo město do nejbližší vesnice a vlastně zastupují autobusy a ty jsou pak levný.
Ubytování:
Bydlet se dá v Indii velmi levně. Jde to i zadarmo u Sikhů v gurudwarách, ale tam je potřeba dodržovat jejich režim (v Golden Templu v Amritsaru je místnost jen pro cizince, kde můžete zůstat 3 noci a nikdy jsem neměl problémy s nočním příchodem nebo ranním vstáváním - slyšel jsem ale, že občas se musí, v jiných gurudwarách, přijít večer do určité hodiny) a při odchodu je slušný dát nějakou donaci, takže to úplně grátis není. Nejlepší (v Golden Templu) je to hodit do donation boxu a říct pak strážci, že jste to dali tam - tak by se peníze měli dostat tam, kam mají.
Pokud chcete bydlet v hotelu tak máte možnost od 1 do několika stovek dolarů (Taj Mahal hotel v Bombaji atd.). Někdy mají v hotelu dormitory
(společnou noclehárnu), která bývá levnější (Armáda Spásy v Bombaji je jedno z nejlevnějších ubytování ve městě a přesto to bylo dražší než většina hotelů jinde. Dokonce si tam můžete i vydělat nějakou rupku, protože tam občas jezdí filmaři z Bollywoodu, kteří potřebují bílej kompars. Jeden klučina ze států tam strávil několik dní, protože si vyřizoval nový doklady a jelikož místo znal, tak mě varoval, že v matračkách na mé posteli jsou štěnice.
Kromě toho taky vyprávěl, jak mu krysy ohryzaly kůži na goretexových botách a tak si je teď věší na postel. Před spaním jsem matračky hodil na zem a lehl si jen na svou karimatku. Na boty jsem zapomněl, což byla chyba. Měl jsem jenom sandály, ale ty měly koženou, za měsíc a půl v Indii krásně propocenou a "voňavou" vložku, kterou mi krysy vyžraly. Ještěže jsem ten den letěl domů.).
Podle mě nejlepší cena je za dvoulůžkáč, kterej se dal většinou pořídit za 150-200 rupek za oba. Občas najdete něco levnějšího a někdy (bohužel) spíte dráž. Za jednolůžkáč jsem platil kolem 100-150 rupek. Většinou se nějakej hotel za "vaši" cenu najde, ale někdy to stojí spoustu trmácení po horkým městě, tak je možná lepší dát o deset rupek víc. Tím samozřejmě nechci říct, ať berete první co je. Není špatný prohlídnout si několik hotelů - pokojů, zjistit si ceny a pak začít smlouvat. Někdo vám hotel doporučil a měl nižší cenu? Chtějte ji taky. Nemá pokoj koupelnu? (pokoje s koupelnou a WC v jednom jsou dražší) To je přece za tuto cenu běžné. Jsou špinavý postele? Hledejte chyby a cena jde dolů (anebo jdete vy o dům dál).
Jestliže vás cestuje víc, tak se občas dá domluvit za nějaký poplatek na pokoj další postel.
Hotely mají čekaut (checkout) což znamená, že pokud pokoj do určité hodiny nevyklidíte zaplatíte za další den. Někdy je čekaut do určité hodiny a jindy je to na 24 hodin. Vemte to v potaz při domlouvání noclehu ať nejste nemile překvapeni.
Někdy se dá půjčit televize a člověk se může odreagovat od té ... Indie.
Zvlášť na vesnicích a v menších městech je dobrý mít v okně síť proti komárům nebo moskytiéru okolo postele (Jednou jsem někde u Damanu byl nemocnej a musel strávit v hotelu asi týden. Každou noc jsem zabil tak 20 komárů a jen tak jsem se jeden den zeptal, jestli tam mají malárii. "Sem tam nějakej případ tu je", řekl mi chlápek na recepci.). Pokud máte stan tak se dá jeho vnitřek (nebo i celej stan) postavit na posteli a měli byste mít pokoj.
Taky puštěnej ventilátor, kterej je v každým pokoji, zabraňuje komárům v letu.
V Barodě (Vadodara) jsem si vzal levnej pokoj a celou noc nezamhouřil oko, protože jsem spal nad cestou a ještě u křižovatky, kde furt troubily rikši. Nevěřili byste jak rád jsem si na další noc připlatil.
Drsňáci, co chtějí co nejvíc ušetřit, můžou spát zadarmo na nádražích, když si dají věci na noc do úschovny. Na nádražích bývá i sprcha.
Informace o pár hotelech, který jsou levný a sem tam i dobrý, najdete tady.
Voda a nápoje:
Jestliže jedete do Indie jen na kratší dobu, tak je asi nejlepší kupovat balenou vodu. Ne každá balená voda je ale v pohodě, protože chudí flašky sbírají a znovu je plní vodou kdovíodkud a prodávají je. Tak si zkontrolujte vršek, jestli je to originál. Z toho důvodu mám kapky na čištění vody a kapu si i do balené vody. Při delším pobytu si koupím někde velkou flašku s vodou (mají dvoulitrovky) a pak si ji plním z místních zdrojů a dezinfikuju kapkama, protože je používám stejně i na balenou vodu a ta se časem docela prodraží.
Pokud chcete používat místní vodu tak si dejte pozor na vodu z koupelen a záchodů, protože ta je většinou vedená přes nádrž na střeše, odkud teče dolů. Je to k vůli tomu, aby se voda ohřála a kdyby náhodou město vodu zastavilo, tak furt mají lidi vodu v cisterně na střeše (Chvilku jsem cestoval s klukem z Francie, kterej pracoval, myslím, pro "Lékaře bez hranic" a byl s nima v Afghánistánu - ještě za Talibanu, Barmě a někde v Africe, takže byl docela otrlej. Jednou mi vyprávěl, jak musel zůstat přes noc ve městě Jammu, a že si chtěl jako obvykle na záchodě naplnit flašku na vodu a dezinfikovat ji. Když pustil vodu tak mu prý do flašky vypadly z kohoutku dva červy velcí jako prst. "Flašku jsem vyhodil a šel si vodu koupit" dodal).
Pokud bydlíte v rodiným hotelu tak se na vodu můžete zeptat majitelů a ti by vám mohli vodu dát z kuchyně, nebo se zeptejte nějakýho čajáka odkud má vodu. Na ulicích jsou co pár set metrů kohoutky, kde můžete natočit vodu přímo z potrubí. A ta by po desinfikaci měla být dobrá.
Může se taky stát, že si dáte někde kolu a do ní led, kterej může být z vody z kohoutku. Moje oblíbený pití jsou džusy z pomerančů (vylisují vám sklínku přímo před vašimi zraky) nebo cukrové třtiny s plátkem limetky (fakt výtečný pití). Při jejich nákupu většinou říkám prodávajícímu, že nechci aby do lisu dával led.
Jedním z bezpečných nápojů je čaj (voda je převařená), ale hrnky vyvařený nejsou, tak si můžete vzít hrnek svůj a nebo to risknout. Čaj se v Indii dělá tak že se vaří v mlíku se zázvorem (zázvor se musí rozdrtit nebo nastrouhat a v Dillí mi ho jednou čaják drtil na asfaltu), někdy i jiným kořením a je hodně sladkej. Čajáci jsou téměř na každým rohu, tak žízní trpět nebudete. Čaj se v Indii kupodivu řekne "čaj" a pitná voda je "pítá páný" (psáno foneticky).
Džejár objevil, že ve stáncích mají občas nápoje v prášku (něco jako Vitacit). Většinou jsou sáčky spojený k sobě, jsou pověšený a je na nich obrázek ovoce. Na jméno si bohužel nevzpomenu.
Večer můžete narazit na mlíko vařený v obrovských pánvích. V Dillí ho najdete na konci Pahargandže (na začátku jedné uličky) naproti nádraží.
Taky "lasí" - řídkej jogurt pravděpodobně z buvolího mlíka je vynikající.
Když si vezmete s sebou z domu (nebo koupíte na bazaru) spirálu, tak si můžete vařit čaj s citrónem v hotelovým pokoji.
Abych nezapomněl, vynikající, osvěžující a nezávadný pití je taky mlíko z čerstvých kokosových ořechů, kterým prodavač přímo před váma usekne mačetou vršek. Když vypijete obsah tak si nechte kokos rozseknout ať můžete sníst rosolovitej vnitřek.
Doporučená literatura:
Kromě průvodců se člověk může dozvědět zajímavé informace i z cestopisů, reportáží a románů. Tak přidávám knížky, které jsem četl a které mě zaujaly.
Knížky nejsou seřazeny podle kvality (to ani nejde, protože je mám rád všechny), ale podle toho, jak jsem je našel ve své knihovně.
William Dalrymple - Věk bohyně Kálí - Vynikající čtivá knížka reportáží od autora (novináře), který žil dlouhou dobu v Indii. Autor se zajímá o současné problémy Indie, Pákistánu a Srí Lanky. Pokud se chcete něco dozvědět o kastovních válkách v Biháru, o upalování vdov v Rajasthanu o Tamilských Tygrech atd. tak je to knížka pro vás.
William Dalrymple - Město Džinů - Knížka o autorově pobytu v Dillí, při němž pátral po historii města.
Tahir Shah - Čarodějův učedník - Poutavě psaný cestopis z autorovy cesty do Indie. Autor se stane studentem indického kouzelníka a po studiu jede na cestu po Indii.
Viliam Poltikovič - Touha po absolutnu - Kniha o svatých mužích Indie s nimiž se autor setkal. Dobrej popis Kumbha Mely.
Viliam Poltikovič - Duše východu - Duchovní cestopis. Autor píše o setkáních s Dalajlámou, životě v klášterech, svatých mužích atd.
Jiří X Doležal - Klášter - Realistický popis života v buddhistickém klášteru od českého novináře.
Jiří X Doležal - Zkouřená země - Autorova cesta za "hulením" a setkáními s lidmi do Indie.
Gíta Mehta - Karma-Cola - Dnes už klasická knížka postřehů o západních turistech na východě.
Hana Preinhaelterová - Hinduista od zrození do zrození - Autorka (bengaloložka) popisuje nejdůležitější události života hinduisty, kterých se zúčastnila.
Hana Preinhaelterová - Moje bengálské přítelkyně - Pěkná knížka zážitků autorky z ročního pobytu v Bengálsku.
Richard Waterstone - Duchovní svět Indie - "Encyklopedie" duchovního světa Indie (jak napovídá název). Dobrá pokud si chcete udělat rychlej přehled o náboženstvích Indie.
Bohové s lotosovýma očima - Knížka zabývající se (docela podrobně) hinduistickou mytologií od českých hindologů.
Rohinton Mistry - Křehká rovnováha - Román indického spisovatele odehrávající se v Bombaji.
prý ani antimalarika neochrání úplně před malárii, tak na co je pak lidé užívají? zajímal by mě Váš názor.