1.9.2006 - Dilli - Indie

1.9.2006 - Dilli - Indie

Ignoroval jsem budik nastavenej na pul sedmou a kdyz jsem vstal (pozde) ani jsem se nenajedl a nenapil vzal prvni (skoro prvni) riksu k Pakistanske ambasade. Nastesti u okynek nebyla fronta, dostal jsem formulare na vyplneni a urednik mi rekl, ze musim mit potvrzeni z ceske ambasady, a ze okynko zaviraji za 3 hodiny. Nenel jsem vubec tuseni, kde ceska ambasada je a do pruvodce jsem si to nenapsal. Nejak se mi vybavilo, ze je u americke ambasady, tak jsem vzal riksu a jel tam. Misto jsem vubec nepoznaval - jako bych tam nikdy nebyl. Nejakej policajt mi ukazal smer, ale bohuzel k jugoslavske ambasade. Beru dalsi riksu, jedeme se zeptat na ruskou ambasadu, kde by nasi bratri mohli adresu vedet a ejhle - vedeli.

Vysvetlil jsem indianovi na vratnici co potrebuju a poprosil ho o rychle napsani a doufal, ze to stihnou. Za chvilku prisla ceska urednice, dopis mi dala a ja mohl jit zpatky na pakistanskou ambasadu, ktera byla asi jenom kilak, takze vubec nemelo cenu brat 2x riksu.

Vyplnil jsem dotaznik, vymyslel si telefonni cisla dvou duverihodnych osob v cechach, ktery se za me jako zaruci a zacal shanet lepidlo na prilepeni fotky. Pomohl mi anglicky dobre mluvici muslim z Bombaje, kterej sel se mnou ke stolkum pisare a ten mi fotku (vlastne 2) pricvakl konem, za coz chtel 5 rupek. To prekvapilo muslima natolik, ze to za me zaplatil.

U okynka bylo vsechno v poradku a v pondeli si mam prijit pro vizum. Navic je to zadarmo (v cechach to stoji kolem 50 USD).

Beru riksu na cestu zpet a na Paharganji (turisticky gheto s levnejma hotelama) jdu do prvni restaurace nevalne kvality, coz se ve svetle dalsich udalosti ukazalo jako skoro fatalni omyl.