22.9.2006 - Rumbur, NWFP, Pakistan
Odeslal: 27 Říj 2006 13:43
22.9.2006 - Rumbur, NWFP, Pakistan
Ingenier je momentalne prelozen ze sve skoly do posledni vesnice, ktera se jmenuje stejne jako posledni vesnice v Bumboretu, Shejkanandeh a stejne jako tam je muslimska, nebo jak tvrdi nekteri mistni, nuristanska, afghanska a plna talibancu. Ingeniera tam poslala "vlada", protoze ma motorku a mistni ucitel musel odejit. Pokud se za nim stavime, tak nam ukaze vesnici.
Jako obvykle vstavame trochu pozdeji, po desate vyrazime a pred jedenactou potkavame Ingeniera vracejiciho se na motorce domu. Do nuristanske vesnice je to jeste daleko, tak se tam podivame jindy.Misto toho nam ukazal jedno bocni udoli, kam se da udelat trihodinovej trecik (pry i s navratem) na hreben s dobrym rozhledem po okoli a na Tirich Mir. taky tam prej zije jeste spousta tradicnich Kalashu.
Udoli je na zacatku hodne uzke, proto v nem nevede silnice, ale jen asi metr siroka, docela pohodlna stezka pro pesi. Udoli se postupne rozsiruje a na rovnych mistech se objevuji policka a domky. Kolem je samozrejme spousta orechu, ktery se zdaji byt narodnim stromem Kalashu (pry je to taky jejich hlavni zdroj proteinu).
Cesta k poslednimu domku ve vesnici nam trva asi hodinu. Jsou tam lidi a dovoluji nam fotit, za coz dostavaji Liborovi orisky a rozinky. v celym udoli jsem nevidel zadny elektricky vedeni, zivot tu asi bude tezsi nez dole v Rumburu. Taky chodit do skoly kazdej den nekolik hodin nebude sranda.
Za vesnici zacina sutovisko a my ztracime cestu. Snazime se vydrapat nahoru kudy to jen jde. Uz uz se zda, ze jsme na vrcholu, ale je to jen dalsi hrbol na svahu a my vidime, ze jeste zdaleka vyhrano neni.
Libor me predbiha a ja se citim docela unavenej. Jsou tri hodiny odpoledne a ja se rozhoduju, ze to ve ctyri otocim a pujdu zpet. Docela nerad bych hledal cestu zpet potme. V pul ctvrte to vypada, ze jsem temer na vrcholu, ale je to jen dalsi kopecek. Ve ctyri hodiny mi zbyva na vrsek snad jen 40-50 metru. Libor tam uz je, ale ja jsem fakt vyrizenej. Trvalo by mi dalsich 15-20 minut se tam dostat, coz je docela dlouho, protoze se tu smraka brzo. Rvu na Libora, kterej se na chvilku objevil na okraji svahu, asi aby se presvedcil, jestli jeste ziju, ze to balim a vracim se zpet. Otacim se, zacinam sestupovat a doufam, ze to Libor pochopil.
Po vcerejsku mam docela zhuntovany nohy a tak je zmena smeru docela bolestiva. Po chvili si ale zvykam a uz neprozivam kazdej krok jako na pri zmene smeru. I dneska mam sandaly, protoze jsme planovali jit jen na kratsi vylet.
Se soumrakem jsem v hlavnim udoli a uz za tmy se dobelhavam k Ingenierovu hotylku, kde ceka nervozni Ingenier, kteryho se snazim uklidnit, ze Libor bude v pohode, ale abych rekl pravdu, sam si tim jistej nejsem. Ani nevim, jestli se rozhodl vratit zpet stejnou cestou nebo pokracovat tak a vratit se jinym bocnim udolim, jak nam prve doporucoval Ingenier.
Aby se trochu uklidnil, tak mi Ingenier vypravuje, ze tu mel pred par lety turistu, kteryho vzal k nejakymu svymu znamymu do Bumboretu (dalsi udoli, kde ziji Kalashove), kde se opili mistnim vinem a sli spat. Kolem druhe hodiny rano se Ingenier probudil a zjistil, ze turista je pryc. Samozrejme ho zacal hledat, vzbudil celou vesnici, ale nenasel ho. Celou noc hledal, rano sedl na motorku a jel domu, kde cestovatele nasel. Ten mu vysvetlil, ze nemohl spat v cizim pokoji a tak vyrazil v noci zpet do sveho loze.
Asi hodinu po me prichazi Libor a tak se konecne muze zacit podavat vytecna vecere.
Ingenier je momentalne prelozen ze sve skoly do posledni vesnice, ktera se jmenuje stejne jako posledni vesnice v Bumboretu, Shejkanandeh a stejne jako tam je muslimska, nebo jak tvrdi nekteri mistni, nuristanska, afghanska a plna talibancu. Ingeniera tam poslala "vlada", protoze ma motorku a mistni ucitel musel odejit. Pokud se za nim stavime, tak nam ukaze vesnici.
Jako obvykle vstavame trochu pozdeji, po desate vyrazime a pred jedenactou potkavame Ingeniera vracejiciho se na motorce domu. Do nuristanske vesnice je to jeste daleko, tak se tam podivame jindy.Misto toho nam ukazal jedno bocni udoli, kam se da udelat trihodinovej trecik (pry i s navratem) na hreben s dobrym rozhledem po okoli a na Tirich Mir. taky tam prej zije jeste spousta tradicnich Kalashu.
Udoli je na zacatku hodne uzke, proto v nem nevede silnice, ale jen asi metr siroka, docela pohodlna stezka pro pesi. Udoli se postupne rozsiruje a na rovnych mistech se objevuji policka a domky. Kolem je samozrejme spousta orechu, ktery se zdaji byt narodnim stromem Kalashu (pry je to taky jejich hlavni zdroj proteinu).
Cesta k poslednimu domku ve vesnici nam trva asi hodinu. Jsou tam lidi a dovoluji nam fotit, za coz dostavaji Liborovi orisky a rozinky. v celym udoli jsem nevidel zadny elektricky vedeni, zivot tu asi bude tezsi nez dole v Rumburu. Taky chodit do skoly kazdej den nekolik hodin nebude sranda.
Za vesnici zacina sutovisko a my ztracime cestu. Snazime se vydrapat nahoru kudy to jen jde. Uz uz se zda, ze jsme na vrcholu, ale je to jen dalsi hrbol na svahu a my vidime, ze jeste zdaleka vyhrano neni.
Libor me predbiha a ja se citim docela unavenej. Jsou tri hodiny odpoledne a ja se rozhoduju, ze to ve ctyri otocim a pujdu zpet. Docela nerad bych hledal cestu zpet potme. V pul ctvrte to vypada, ze jsem temer na vrcholu, ale je to jen dalsi kopecek. Ve ctyri hodiny mi zbyva na vrsek snad jen 40-50 metru. Libor tam uz je, ale ja jsem fakt vyrizenej. Trvalo by mi dalsich 15-20 minut se tam dostat, coz je docela dlouho, protoze se tu smraka brzo. Rvu na Libora, kterej se na chvilku objevil na okraji svahu, asi aby se presvedcil, jestli jeste ziju, ze to balim a vracim se zpet. Otacim se, zacinam sestupovat a doufam, ze to Libor pochopil.
Po vcerejsku mam docela zhuntovany nohy a tak je zmena smeru docela bolestiva. Po chvili si ale zvykam a uz neprozivam kazdej krok jako na pri zmene smeru. I dneska mam sandaly, protoze jsme planovali jit jen na kratsi vylet.
Se soumrakem jsem v hlavnim udoli a uz za tmy se dobelhavam k Ingenierovu hotylku, kde ceka nervozni Ingenier, kteryho se snazim uklidnit, ze Libor bude v pohode, ale abych rekl pravdu, sam si tim jistej nejsem. Ani nevim, jestli se rozhodl vratit zpet stejnou cestou nebo pokracovat tak a vratit se jinym bocnim udolim, jak nam prve doporucoval Ingenier.
Aby se trochu uklidnil, tak mi Ingenier vypravuje, ze tu mel pred par lety turistu, kteryho vzal k nejakymu svymu znamymu do Bumboretu (dalsi udoli, kde ziji Kalashove), kde se opili mistnim vinem a sli spat. Kolem druhe hodiny rano se Ingenier probudil a zjistil, ze turista je pryc. Samozrejme ho zacal hledat, vzbudil celou vesnici, ale nenasel ho. Celou noc hledal, rano sedl na motorku a jel domu, kde cestovatele nasel. Ten mu vysvetlil, ze nemohl spat v cizim pokoji a tak vyrazil v noci zpet do sveho loze.
Asi hodinu po me prichazi Libor a tak se konecne muze zacit podavat vytecna vecere.