29.9.2006 - Gupis - Gilgit, Northern Areas, Pákistán
Odeslal: 07 Lis 2006 11:37
29.9.2006 - Gupis - Gilgit, Northern Areas, Pákistán
Ráno se nám daří chytit van do Gilgitu. Bylo by fakt blbý, kdyby se nám to nepodařilo, když zastavuje přímo před hotelem a my tu museli strávit další den. Tím nechci říct, že Gupis a okolí za několik dnů prozkoumávání nestojí.
Jako obvykle je ve vanu málo místa na kolena. Po včerejší jízdě s Yaqubem, kdy jsme měli s Julianem pro sebe celej džíp jsme trošku rozmazlení. Naštěstí nesedíme na sedačce v plným počtu (obvykle to jsou čtyři lidi na sedačce pro tři), tak si můžu nohy vytočit do strany.
Do Gilgitu přijíždíme kolem poledne. Řidič zastavuje někde na okraji města, tak musíme jít pěšky celých 1.5 km do Madina G.H., oblíbeného hotelu všech cestovatelů, kteří do Gilgitu zavítají. Kdyby to nebylo s celou bagáží a mě se předevčírem nepodařilo strhnout si na chodidle puchýř o velikosti pákistánské rupky, tak se o té směšně krátké vzdálenosti ani nebudu zmiňovat. Takhle si docela užívám každém krok a v Madině zjišťuju, že mám sandály lehce od krve. Na trekový boty je příliš horko a v báglu jim je dobře.
Noc v Madině stojí 200 rupek za dvoják nebo 100 rupek za osobu v dormitory, kam se vleze podle toho, co jsem zběžně viděl tak šest lidí. Bereme první možnost, vybalujeme se, dáváme si trochu jídla v předražené jídelně hotelu a pak jdeme podle Nicova plánku na nejrychlejší internet (firma se jmenuje Comsats a má satelitní připojení pres Bangladéš. Pokud máte průvodce Lonely Planet Pákistán z roku 2004, tak najdete Comsats naproti č.9 (NAPWD Chief Engineer - kdyby někdy změnili číslování) a č.10 na mapě Gilgitu. Do objektu se jde přes zahradoparkoviště) v Pákistánu nebo alespoň v Northern Areas.
Úplně jsem se zapomněl zmínit o tom, že Julianova kamarádka, na kterou se Julian hodně těší, odjela dnešní ráno na trek na Fairy Meadow k Nanga Parbat a vrátí se až zítra večer. A o tom, že nedaleko Madiny prodává pákistánskej Číňan nejlepší mantu (něco jako knedlíky plněný masem) v Gilgitu.
Ráno se nám daří chytit van do Gilgitu. Bylo by fakt blbý, kdyby se nám to nepodařilo, když zastavuje přímo před hotelem a my tu museli strávit další den. Tím nechci říct, že Gupis a okolí za několik dnů prozkoumávání nestojí.
Jako obvykle je ve vanu málo místa na kolena. Po včerejší jízdě s Yaqubem, kdy jsme měli s Julianem pro sebe celej džíp jsme trošku rozmazlení. Naštěstí nesedíme na sedačce v plným počtu (obvykle to jsou čtyři lidi na sedačce pro tři), tak si můžu nohy vytočit do strany.
Do Gilgitu přijíždíme kolem poledne. Řidič zastavuje někde na okraji města, tak musíme jít pěšky celých 1.5 km do Madina G.H., oblíbeného hotelu všech cestovatelů, kteří do Gilgitu zavítají. Kdyby to nebylo s celou bagáží a mě se předevčírem nepodařilo strhnout si na chodidle puchýř o velikosti pákistánské rupky, tak se o té směšně krátké vzdálenosti ani nebudu zmiňovat. Takhle si docela užívám každém krok a v Madině zjišťuju, že mám sandály lehce od krve. Na trekový boty je příliš horko a v báglu jim je dobře.
Noc v Madině stojí 200 rupek za dvoják nebo 100 rupek za osobu v dormitory, kam se vleze podle toho, co jsem zběžně viděl tak šest lidí. Bereme první možnost, vybalujeme se, dáváme si trochu jídla v předražené jídelně hotelu a pak jdeme podle Nicova plánku na nejrychlejší internet (firma se jmenuje Comsats a má satelitní připojení pres Bangladéš. Pokud máte průvodce Lonely Planet Pákistán z roku 2004, tak najdete Comsats naproti č.9 (NAPWD Chief Engineer - kdyby někdy změnili číslování) a č.10 na mapě Gilgitu. Do objektu se jde přes zahradoparkoviště) v Pákistánu nebo alespoň v Northern Areas.
Úplně jsem se zapomněl zmínit o tom, že Julianova kamarádka, na kterou se Julian hodně těší, odjela dnešní ráno na trek na Fairy Meadow k Nanga Parbat a vrátí se až zítra večer. A o tom, že nedaleko Madiny prodává pákistánskej Číňan nejlepší mantu (něco jako knedlíky plněný masem) v Gilgitu.