Kam s diktátorem

Kam s diktátorem

Každej, kdo sleduje televizní noviny nebo jiný zprávy, určitě postřehl, že v Zimbabwe něco není v pořádku. Já se díval na zprávy na kanálu France 24, kde byla zajímavá debata s profesorem (jehož jméno jsem zapomněl) z „Americké Univerzity v Paříži“, kterou si dovolím na pár řádcích shrnout.
Už před deseti (nebo už jedenácti?) dny měli v Zimbabwe volby, jejichž výsledky zatím nikdo nezná. Dá se předpokládat, že je díky prázdným obchodům, nedostatku jídla a několikasetticícprocentní inflaci lidi volili kandidáta opoziční strany a ne dosavadního, už dvacet osm let moci se držícího, prezidenta Mugabeho.

Naštěstí se podařilo opozičnímu kandidátovi vzbudit zájem zahraničních médií o volby a tak není pro Mugabeho jednoduché ho nechat zmizet, tak jak to už učinil dříve. Na druhé straně je víc než jasné, co by se s Mugabem (a současnou vládou) stalo, kdyby přišel o moc. Lidi v jeho zemi už kromě nenávisti k němu nic nemají. Je těžké si představit, že by mu nějaký evropský stát nabídl azyl, kam by se mohl uchýlit. Dokonce ani v JAR by ho nechcou.

Podle výše nejmenovaného profesora je důležité vyřešit otázku: “Co s diktátorama jejichž dny jsou sečteny?“ Uprchnout nemají kam a moc předat nemůžou, protože jim jde o jejich přežití. Opravdu nezáviděníhodná situace, z níž není úniku. Teda kromě toho, že vyvraždí tu část národa, která je nemá ráda (a bude to nadpoloviční většina, protože náš diktátor právě prohrál volby).

A teď, proč to vlastně píšu. Zajímalo by mě, co byste udělali s exdiktátorama vy? Co udělat, aby se nemuseli bát přiznat porážku a tím přitom nemuseli zlikvidovat polovinu své země?