Představte si, že chcete vyfotografovat scénu, na které bude v popředí skála, která je ve stínu vedle ní sluncem osvětlené údolí a nahoře letní obloha s mrakama, že takový nejsou ani v Simsnech. Ať děláte, co můžete, nejste kvůli omezením fotoaparátu schopni udělat takovou fotku, jakou byste chtěli. Když exponujete na oblohu, tak bude skála moc tmavá a když budete exponovat na skálu, bude na fotce místo oblohy jako ze Simsnů jeden bílej flek, na kterým nerozeznáte ani mráček. Ještě se můžete pokusit exponovat na údolí, ale i tak bude obloha moc světlá a skála moc tmavá. Není ale třeba házet flintu do žita (nebo „nedokonalej “foťák“ do bezednýho údolí), protože je tu HDR - technika, díky které můžete mít na fotce prokreslený stíny i světla.
Co je to HDR
HDR je zkratka pro „High Dynamic Range“ což se dá velmi volně přeložit jako „Velký dynamický rozsah“. Díky HDR je fotograf schopen zachytit na výslednou fotografii celý dynamický rozsah fotografované scény (tzn., že bude pěkně prokreslená skála i obloha a my nemusíme házet foťák do údolí). Abych se dostal k jádru pudla, tak se to dělá tak, že vyfotografujete více fotek (budou to LDR – „Low Dynamic Range“ obrázky, tzn. obrázky s malým dynamickým rozsahem) stejné scény tak, aby fotky pokryly celý dynamický rozsah, a pak je spojíte v softwéru, kterej to umožňuje, do fotky jediné.
Co je to „tónové mapování“
Bohužel monitory ještě nedokážou zobrazit HDR obrázek v plném rozsahu (nicméně už existují nové technologie SED a OLED a první generace HDR monitorů by se mohla objevit někdy kolem 2009/2010. Firma Dolby má prototyp monitoru DR37-P, který má poměr kontrastu 200 000:1. Jen pro zajímavost v současné době je běžnej poměr kontrastu 600:1. Zajímavá bude asi i jejich cena.) a tak je nutno fotku upravit tak, abychom na ní mohli obdivovat dobře prokreslený stíny i světla, přestože bude jen LDR. To se dělá pomocí tzv. tónového mapování (ang. Tone Maping) a je to asi ta nejzajímavější a nejtvořivější část procesu. Díky tónovýmu mapování získají fotky zajímavej vzhled, podle kterýho je lze snadno poznat.
Tónově mapovat se dají i normální (LDR) fotky a ty pak získají velmi podobnej vzhled jako tónově mapovaný HDR obrázky. Tradicionalisti, jako třeba já, jsou ochotní se hádat do morku kostí, jestli fotka je anebo není HDR. (Ti co tomu nerozumí, berou všechny tónově mapovaný fotky jako HDR, což je pochopitelně kravina – Jéžiš, zase jsem se nechal unýst.)
Tónově mapovaná normální fotka:
Kdybyste dali stejnou HDR fotku několika fotografům k tónovýmu mapování, tak věřím, že se s tím každej popere jinak, ale v podstatě se dělí na dvě skupiny a to na ty, kteří se snaží vymapovat fotku přirozeně...
...a ty, co to přeženou.
Co je potřeba k tvorbě HDR
K tvorbě HáDééRek je potřeba digitální fotoaparát, nejlíp takovej, kterej umí fotit RAWy (RAW soubor není větší jen proto, aby rychleji zaplnil hard disk, ale hlavně proto, že obsahuje mnohem víc informací než JPEG), ale není podmínkou a samozřejmě můžete udělat HDR obrázek i z JPEgů.
Další věc, bez které se už neobejdete, je stativ. Opět, lze fotit bez stativu, občas to taky dělám, ale fotky je mnohem těžší srovnat v softwéru, protože jsou lehce posunutý. Takže jestli to myslíte s focením, nejenom s HDR trošku vážněji, určitě si pořiďte stativ.
Když už budete kupovat stativ, tak si přihoďte do košíku drátěnou spoušť. Je to další pomůcka k tomu, abyste nepohli foťákem.
No a nakonec budete potřebovat ten správnej softwér. HDRka jdou dělat i ve Photoshopu (Gimp to neumí, protože podporuje tuším jen osmibitový obrázky), ale kupodivu to není zrovna na tuto techniku ta nejlepší volba. Mnohem větší kontrolu a víc možností úprav budete mít ve specializovaných programech. Ten nejznámější a nejpoužívanější je Photomatix (120 USD včetně daně), kterej je možno mít jako samostatnej program (předchozí odkaz) nebo jako plugin do Photoshopu (83 USD včetně daně), kterej můžete najít tady. Plugin je sice levnější, ale protože byl samostatnej Photomatix nedávno aktualizovanej, nemá tolik nastavení. Photomatix můžete vyzkoušet grátis, ale pokud ho nekoupíte, budete mít přes fotku několikrát vodoznak Photomatixu. Jestli použijete kupón na slevu, kterej najdete na stránkách Stuck In Customs, dostanete slevu.
Další používanej program je Dynamic Photo HDR (DPHDR) (55 USD), kterej je levnější než Photomatix. Existuje i jako trial verze, která má všechny funkce verze plné, kromě exportu HDR fotek (tahle funkce je sice důležitá, ale pokud nechcete „mapovat“ HDR obrázky v jiným programu než je vytvoříte, tak ji nevyužijete) a vodoznak v dolní polovině fotky.
Pak tu máme Artizen ($45.95 CDN, že by kanadský dolary?), se kterým nemám žádný zkušenosti, ale někteří fotografové ho upřednostňují před ostatníma. Na stránkách najdete demo, který má taky vodoznak.
A nakonec je tu program zdarma, jehož jméno nedokážu vyslovit – Qtpfsgui. Ti, co ho zkusí, přejdou později většinou na Photomatix.
Kdy a jak fotit HDR
Ne všechny obrázky, nebo motivy jsou vhodný pro HDR. Nejlepší je podívat se na displej na histogram fotky. Pokud je křivka roztažená, přes celé okno, a zasahuje za jeho konce, jako na dalším obrázku, máte adepta na HDR.
Jestli je křivka histogramu jen uprostřed okna, tak fotka HDR potenciál nemá (ale pořád ji ještě můžete tónově mapovat).
Jestli jste dočetli až sem, tak vám určitě došlo, že musíte vyfotit ze stativu několikrát stejnou scénu a to tak, že má vždycky jinou expozici. Většině lidí stačí tři fotky. Jedna o dva stupně podexponovaná, další se správnou (průměrnou) expozicí a poslední o dva stupně přeexponovaná (Nejjednodušší je najít ve fotoaparátu funkci zvanou AEB – u Canonu 5D, 20D a 30D ji najdete v menu. U mýho fotoaparátu je zobrazena jako stupnice od -2 do +2 s nulou uprostřed. Nastavím jednu fotku jako -2 další je na nule a poslední jako +2. Na displeji by se měl zobrazit symbol se třema obdélníčkama – jeden je světlej, druhej šrafovanej a třetí tmavej.
Abych nemusel pokaždé mačkat spoušť, tak ještě nastavím foťák na nepřerušovaný fotografování při stisknuté spoušti – tuhle funkci mám společně s nastavením samospouště (je to zobrazeno podobně jako předchozí, ale všechny obdélníky jsou světlý).
Pokud si to ale chcete fakt užít, tak si bodově změřte nejsvětlejší místo obrázku, zapamatujte si informace o expozici a změřte nejtmavší místo obrázku. Udělejte první fotku, upravte expozici o jeden stupeň a udělejte další obrázek. Takto postupujte až se dostanete k nejsvětlejší expozici. Bude to trvat dýl, ale budete mít lepší výsledek. Hlavně stíny nebudou tolik zrnitý, protože programy budou mít víc informací, se kterýma můžou pracovat.
Myslím, že to by mohlo pro dnešek stačit. Doufám, že vás fotky nalákaly, a že HDR zkusíte. Jak pracovat s Photomatixem, ve kterým byly udělaný všechny obrázky v tomto příspěvku, jsem se pokusit v příspěvku s hezkým ( a snad i výstižným) názvem HDR a tónové mapování ve Photomatixu
Pokud si chcete HDR vyzkoušet a nemáte na to nafocenou surovinu, tak si na konci můžete stáhnout texťák s odkazem na rar soubor s fotkama (je to fotka vraku u moře).
Jestli se chcete s nějakýma HáDéeRkama pochlubit, tak je můžete poslat jako odpověď do tohoto příspěvku.
