Blizi se jaro a tak se, stejne jako vlastovky, chystam na navrat zpatky na rodny sever. Mnozi z vas urgovali, abych zase napsal. Tak tady to mate. Dlouho jsem nepsal, protoze me v posledni dobe spoustu veci zklamalo a ja tyto zpravy nejradsi pisu, kdyz jsem z neceho nadseny.
Uz jsem se tu ohral dost a tesim se zase zpatky domu. Potkavam spoustu cestovatelu, kteri jedou treba pul roku nebo i nekolik let. Extrem je pak kniha francouzskeho paru, ve ktere popisuji, jak jeli na kole kolem sveta. Ujeli 150000 km, trvalo jim to 14let a v pulce cesty se jim narodilo dite. To po uzavreni kruhu akorat nastoupilo do skoly. Ale to by pro me nebylo – pro me je ten mesic akorat.
Zacal jsem rozmrzele, tak jeste neco pridam. Cizi nestesti vzdycky potesi a tak vam napisu seznam vsech veci, ktere jsem ztratil, znicil nebo na kterych jsem zbytecne prodelal.
1. Letenka z Manily do Busuanga – omylem jsem si koupil letenku na spatne datum. Skoda cca 800kc
2. Prilba. Ztratil jsem prilbu – nechal jsem ji na sloupku v pristavu v Coronu na ostrove Busuanga (hned ze zacatku). Skoda 1200kc
3. Vezl jsem celkem 7napinacich spagatu (jinak gumicuk nebo pavouk). 4 z nich byly koupene v cyklistickem obchode a zdaly se byt celkem kvalitni a pak jsem mel jeste sadu 3 pavouku ze zelezarstvi. Ty druhe jsou v podstate nepouzitelne. Prvni vec, ktera zaujme, je siiileny jedovaty gumovy smrad, ktery vydavaji. Potom - daji se natahnout jen velmi nepatrne. Kdyz vic zatahnete, kovovy hacek na konci se narovna a muze vam to vystrelit oko (oci mam nastesti i po mesici obe). Dalsi minus je, ze kovove hacky jsou na konci ostre a poskrabal jsem si s nimi kolo.
Z tech 4 “kvalitnich”: jeden jsem nekde ztratil hned, ani nevim kde. Druhy se mi po 4 dnech prehrhl, zbyly mi tedy ze sedmi dva dobre pouzitelne. Behem cesty jsem si poridil jeste jeden filipinsky, ktery se taky tvaril celkem kvalitne. Byly tedy opet tri. Dalsi jsem ale na nedlouho ztratil. Na konci prisla stastna nahoda. Moje posledni delsi cesta smerovala na letiste Bacolod na ostrove Negros, odkud jsem letel do Manily. Zbyvajici dva pavouky mi praskly oba najednou prave u brany letiste Silay-Bacolod. V Manile jsem pak k preprave z letiste do centra bagl prilepil k nosici izolepou a bylo to. S temi spagaty byly tedy hrozne problemy. Mozna jim nedela dobre to horko a vlhko. Vsechny celkem staly asi 150kc.
4. Adapter z Americke zasuvky na Evropskou. Na Filipinach maji americke zasuvky, takze tady nemuzu pouzit evropske spotrebice – musite na to mit prave ten adapter. V Praze jsem ho koupil za 250kc (nejlevnejsi). A v Praze taky zustal (zapomenuty doma). Tady jsem si tedy zbytecne koupil nahradni sice za pakatel, ale ten, co mam doma, uz mi k nicemu nebude
5. Ctecka pametovych karet. Pro praci s fotkami na pocitaci potrebuji ctecku pametovych karet. Mel jsem ssebou svoji, ktera uz pred tim asi rok verne slouzila. Na Filipinach ale prestala fungovat. V zapeti se roztristila o chodnik. S kupovanim nove byl problem, tezko se tu shanela. Koupil jsem jednu za 250 pesos (120kc). Nefungovala. Nesu ji tam zpatky. Hned jsem dostal jinou. Opet nefungovala. Dostal jsem treti, ktera funguje, ale jen na heslo. Musi se s ni v te USB zasuvce spravne zakvedlat. Obcas prestane cist, kdyz z ni neco kopiruji. Ale lepsi se tu asi koupit neda.
6. Letadlo z Puerto Princesa do Cebu city. Na datum jsem tentokrat daval pozor, ale drobnou skodu jsem si vlastni blbosti opet zpusobil. Priplacel jsem 200 pesos za 2kg nadvahy a pak jsem si vzpomel, ze vezu take 1 litr vody, kterou jsem pak stejne vylil, protoze byla hnusna (cistena tabletou). Skoda 100pesos (50kc)
7. Fotoaparat. Mam ssebou dva fotaky. Jeden velky Lumix fz50 za 12000 a maly Lumix fx10. Ten maly byl uz od zacatku takovy otloukanek, mnohokrat mi spadl na zem. Take jsem ho mnohokrat pujcil detem (treba na tabore a na lyzaku). To jsem take jednou zaslechl kovove plesknuti, jak spadl na dlazdicky a uvidel provinily pohled vinika. To vsechno prezil bez nejmensi ujmy. Ale tady na Filipinach jsem mu zpusobil smrtelny uraz. Upal mi jen z vysky pasu na zem, kde byly kameny a bylo po nem. Skoda 4400kc.
8. Predni nosic. Kdyz jsem vyjizdel na denni vylety s malym batuzkem, predni nosic jsem sundal a skoval do rosti. Nekdo ho tam nasel a vzal si ho. Nosic stal jen 50kc (v bazaru) a dokonce jsem se bez nej pohodlne obesel (vsechno jsem nalozil na zadni), ale hrozne to, kdyz pomyslim na ty utrapy, ktere jsem pri jeho shaneni v Praze prozil. Pribeh o prednim nosici viz uplne dole, v P.S.
9. Zpetne zrcatko. Dalo se velmi tezko pridelat – nebylo na to moje riditko tak uplne vhodne. No a jednoho dne jsem si vsiml, ze je pryc. Skoda 100kc. O tom vam pisu az ted na konci, aby o me nemel nikdo strach. To byla totiz uz druha ztracena vec, ktera me chranila pred nebezpecim. Ale ja si mistni dopravu nemuzu vynachvalit. Ridici jsou opravdu velmi ohleduplni a vetsinou nejezdi ani moc rychle. Kdyz me predjizdeji, tak na sebe vetsinou kratce pred tim kratounkym zatroubenim upozorni, coz je idealni. A na pomala vozidla jsou tu vsichni zvykli – jezdi tu spoustu pomalu jedoucich srotovych nakladaku, ty tricykly jezdi taky dost pomalu a navic tu jsou jeste cykloriksy, ktere nejezdi vic nez 15km/h.
...
Aktualizace z Prahy: Ještě jsem zapomněl uvést, že jsem rozflákal dvoje sluneční brejle (oboje, které jsem měl ssebou). Po napsání tohoto příspěvku se ještě přihodilo toto: Zadní nosič praskl na dvou místech a pak se stala ještě jedna katastrofa: Na letišti v Soulu jsem zapomněl SD kartu s fotkami z posledních 5 dnů.
Ale abych jen neplisnil, tak napisu taky par peknych veci. Jak uz jsem psal, z mista meho posledniho pobytu pred Manilou, Bacolod city, jsem letel letadlem. Ne ze bych byl tak liny a pohodlny, ze bych nechtel jet lodi. Je to zvlastni, ale letenky tu stoji priblizne stejne jako lodni listky. V letadle priplacim za kolo 1100pesos (500kc), ale v lodi musim za kolo taky priplacet a taky ne malo. Na letadle je neprijemne a problematicke to prepravovani kola a ruzne kontroly. V Evrope si vymysleli, ze tekutiny musi byt v nadobkach o objemu maximalne 100ml, v Manile mi nechteli dovolit do kabiny vzit zamek na kolo. V Puerto Princesa si zase vymysleli, ze mi musi vyfouknout gumy. Tak uz mam vzdycky hruzu, co na me zase vytahnou. Uz jsem psal o dobrodruzstvi pri shaneni krabice na kolo v Puerto Princesa. V Bacolod to naopak problem nebyl vubec. Krabici jsem sehnal v prvni prodejne s koly. Pak me ale rozladilo to, ze letiste Bacolod nema s mestem Bacolod nic spolecneho. Je ve meste Silay, 23km. Tam jsem se tedy musel dopravit. Normalne by to nebyl problem, ale vzpomente na tu velkou krabici, ta se na kole neda vezt moc pohodlne. Ale zvladl jsem to (na konci mi praskly ty gumicuky. Viz vyse, v oddeleni ztrat a skod). Kdyz jsem na letisti zacal rozebirat kolo, opet se k memu vzteku kolem me vytvoril hloucek cumilu. Jeden z nich byl letistni pracovnik a oznamil mi, ze kolo nemusim rozebirat a davat do krabice. To je ke vzteku i k radosti. Ke vzteku proto, ze narocna preprava krabice byla zbytecna a k radosti kvuli uspore dvou hodin prace. Krabici jsem tam nechal lezet. Ale tady v Manile? Krabice opet bez sance. Urcite tu je spoustu prodejen s koly, ale ja nemam sanci je najit, protoze je to moc velke mesto – 11milionu (Praha ma 1,2). Existuje kniha o cyklistice na Filipinach. Videl jsem ji v knihkupectvi v Bacolod. Tam je i seznam obchodu s koly v ruznych mestech. Ovsem v Manile v knihkupectvi stejneho retezce k dispozici neni. A ani nikde jinde. V nakupnich centrech zadna prodejna s koly neni, na ulici jsem taky zadnou nenasel (moc lidi tu na kole nejezdi, proto tu takove obchody skoro nejsou). A o prodejne s koly nevi ani nikdo z lidi, kterych jsem se ptal. Opet tedy prijde na radu bublinkovy igelit, ktery uz mam vyhlednuty v jednom zelezarstvi.
Par slov o Manile: Je to neskutecne energicke mesto. Cekal jsem jen to nejhorsi, ale jsem mile prekvapen. Atmosfera mesta se mi libi. Vseho je tu hodne, vsechno je velke a vsechno se hybe.
mumraj v Manile
Starsi veci: Jestli pamatujete na povidani o Nuts Huts u mesta Loboc na ostrove Bohol, tak nakonec jsem tam byl 7 noci (puvodne jsem planoval jen obed). Krome ubytovani jsem v Nuts Huts dluzil jeste za jidlo a pruvodce po jeskyni. Bylo to vic, nez rikala ma predbezna kalkulace. Vyslo to, ale opravdu opravdu tip top. Ucet byl 4268 pesos. To dostali presne a me po kapsach zustalo presne 9,55 pesos. Moznost vymeny penez ani bankomat v okoli neni.
Chocolate hills
Novy zivot
Dumaguette: me prvni mesto na Negrosu. Vyrazil jsem si k “Tvin lakes” (Jezera Dvojcata). Maji to byt sopecna jezera a vzdalenosti jen 20 km od mesta. Tak to by mohl byt takovy nenarocny polodenni vylet, ne? Ale byly v tom dva hacky. Je to sice 20km, ale vzdusnou carou. Po silnici je to asi 35. No ale co je dulezitejsi – v knize se nezmilili o vertikalni vzdalenosti, ktera je 950 metru!! Ta jezera jsou v kraterech vyhasle sopky. Takze si snadno predstavite, ze jsem se zadychal opravdu radne. Ale rozhodne to stalo za to. Stoupajici cesta vede po hrebenu, opravdu strmy svah, ale ten rozhled byl nadherny. Tahnouc kolo jako zeleznou kouli prikovanou k noze jsem si dodaval silu predstavou, jak po par hodinach posviham dolu (misty je to krasna hladka betonka). Protoze jsem nepocital s velkym prevysenim, ani me nenapadlo si vzit nejake nahradni obleceni. V tech 900 metrech uz byla poradna zima. Foukal chladny vitr. Skoro na vrchu te sopky jsem nasel stare tajemne schodiste postavene z kamenu. Bylo porostle mechem a tu a tam ze schodiste vyrustal strom s mohutnym kmenem. Muselo byt tedy aspon nekolik set let stare. Ale bylo velmi dlouhe a nakonec se ukazalo, ze nevede vubec nikam. Na ceste zpatky k silnici zacalo poprchavat, takze pomechovane kameny zacaly paradne klouzat. No a co se asi stalo? Jiste vite. Po treti, tedy jiz tradicne, jsem uklouznul a majznul se do holene. Byla to prava noha. Ta jiz byla po prvni nehodne zahojena a na te druhe, leve, byl strup po druhe nehode. Jsem rad, ze se to takhle stridalo – ze to neodnasela porad jedina noha. Kdyz jsem k prvnimu jezeru dorazil terpve kratce pred setmenim, dalo se do husteho deste. To uz mi byla opravdu velka zima. Nebylo tedy hned ze dvou duvodu mozne pockat, az prestane. Cestou dolu jsem jel napul jako cyklista a napul jako ponorka – tolik vody vsude bylo. Padajici z nebe i tekouci po silnici a hlavne strikajici vsude kolem me od kol. Tech 900 metru jsem sjel asi za 20 minut. Ta zmena teploty byla skoro jako kdyz vyjdu z klimatizovane mistnosti ven do horka. Stihl jsem to tesne pred zapadem.
Dalsi den me cekal jeste jeden kratsi vylet ke Casaroro falls (vodopad). Cast cesty byla tvorena mymi oblibenymi kluzkymi kameny a stala se neobvykla vec – nemajznul jsem se do leve holene, ktera byla na rade.
tajemna stezka ala Indiana Jones
vesele zmokle filipinske deti, odruda high forest
To jsem vám takhle jednou potkal podivného tvora - něco mezi invalidním mlokem a rybou s dvěma nohami.
Z Dumaguette do Bacolod je to docela dalka. Nevim presne. Priblizne 400km – to jsem ujel za 4 dny. Muj rekord je 165km za den. Ale musim se priznat, ze jsem casto pouzival nesportovni metodu – vakuum za nakladakem. Kdyz najdete ten spravny a povede se vam ho dohonit a drzet se dva tri metry za nim, tak muzete jet bez vetsi namahy 40km/h i vic. Rekord 64,7km/h – a to prosim po rovine! To pak kilasky pekne naskakuji. Ale namahave je to proto, ze kamiony casto zpomaluji a zase zrychluji kvuli jiz zminenym pomalym vozidlum, zviratum, stankarum a jinym prekazkam. Kolik km jsem ujel celkem jeste nevim, musim to zpocitat (podle Knihy jizd). Odhadem 1200km. Predstavte si, ze za celou tu dobu jsem nemel ani jeden defekt! A kolo se ukazalo byt opravdu spolehlive. Jen prehazovacka trochu zlobila. A potom mi zrezly nektere sroubky a odpruzeni predni vidlice kvete jak stary zigul – ale ta by byla i bez toho na vymenu. Doma si musim take koupit prvni nahradni pneumatiku. Ta zadni uz je skoro hladka.
Zdravim vas z Manily a nashle v Praze. Urcite napiste, vase zpravy si prectu na letisti v Soulu, budu tam cekat 9 hodin.
zatisi s autickem
melounu neni nikdy dost
krvavy zapad
kohouti a jejich pribytky. Filipinci radi poradaji kohouti zapasy
Libor Sobotka