Červen 2012 - padlo rozhodnutí, úvodní omáčka
Po roce, kdy jsem zažil strastiplnou cestu na Ukrajinu, kde mi skoro nepřestalo pršet a kdy jsem si jel spravit chuť na Balkán a nakonec mě domů dřív opět vyhnalo období dešťů, jsem se rozhodl pro další cestu a přes špatné zkušenosti s počasím dokonce na místo, kde prší častěji, než na předchozích dvou místech.
Začlo to tím, že jsem plánoval velmi nízkonákladovou cestu - okruh po naší republice a to proto, že na exotiku nemám a proto, abych se mohl rychle a pohodlně vrátit domů, když opět přijde období monzunů, scénář tradiční při všech mých cestách za poslední 3 roky. Protože jsem se vůbec nechystal za hranice, nevěnoval jsem pozornost propadlému pasu. Asi měsíc před plánovaným odjezdem se mi do rukou dostal výtisk časopisu Geo, kde mě zaujal článek "Evropa divočí". Píše se tam o místech v Evropě, kde může člověk vidět divokou přírodu zdánlivě nenarušenou člověkem. Zaujal mě jihovýchodní cíp Polska - Polské Karpaty, kde by měli žít zubři, medvědi apod. Přišlo mi to jako lepší nápad, než zůstat "doma", dobrodružnější. Ovšem v několika internetových diskusích jsem se od předchozích návštěvníků dověděl, že se tam setkali s davy turistů, a to je to, čemu se vždy snažím vyhnout. Korunu tomu dal můj kolega, který mi vyprávěl, že v Bieszczadzky park narodowy byl také a nejen, že se tam také setkal s davy turistů, ale také měl možnost si zblízka prohlédnout místní věznici, kde byl zavřený tři dny za drobný prohřešek. Tento pobyt navíc ani nebyl levný, i když přihlédneme na fakt, že se jednalo o plnou penzi s nepřetržitou službou nepřerušenou ani během vykonávání tělesných potřeb. Po zhodnocení těchto zážitků ostatních návštěvníků jsem tuto možnost zamítl. Součást článku o "divoké evropě" byla i mapka evropy vykreslená barvami od rudé představující hustě osídlenou oblast přes světle červenou představující venkov až po světle a sytě zelenou. Sytě zelená místa mě přitahovala - ta totiž znamenají zcela člověkem neosídlenou oblast. A zatímco prakticky celá kontinentální Evropa je červeno zeleně kropenatá, skoro celá Skandinávie byla vykreslena světle a sytě zelenou. Proto jsem o této oblasti začal uvažovat a naivně si myslel, že popatnácté v řadě za sebou už třeba nebudu mít smůlu na počasí.
Když už jsem se nespokojil s Českem ani Polskem, mnoho jiných pro mě atraktivních možností nezbývalo. Musel jsem uvažovat pouze státy Schengenu. A protože jsem měl chuť si odpočinout od civilizace a našel jsem zpáteční letenku za 4000kč včetně bicyklu, učinil jsem konečné rozhodnutí. Navíc jsem již Skandinávii navštívil coby stopař s velkým úspěchem. Tehdy se cesta povedla jak ohledně počasí, tak ohledně parádních lidí a krásných zážitků.