Pro účely tohoto článku budu nazývat panoramatama fotky, které jsou složené z několika obrázků, a které po složení zvětší úhel pohledu použitého objektivu. To například znamená, že budu nazývat panoramatem i fotku, která je složená ze dvou fotek vyfocených objektivem s ohniskovou vzdáleností 200 mm (horizontální úhel pohledu cca 10°), a která po složení bude zobrazovat okolo 18° (něco se musí nechat na překrytí fotek), což rozhodně není velký úhel pohledu.
Menší příklad. První fotka je vyfocená 20 mm objektivem a kapku ořezaná, takže vypadá jako panorama. O takových fotkách tento článek není.
Druhá fotka nezobrazuje tak velký úhel pohledu, jako ta první, ale protože je složená ze tří fotek (focených 200 mm objektivem), tak do tohoto článku patří:
A tady jsou jednotlivý fotky, ze kterých je panorama složený:
Panoramata se fotí z několika důvodů:
- Chcete zobrazit co největší část svého okolí. V tomto případě se nejčastěji používají široké objektivy, protože vám stačí udělat méně fotek. Míň fotek zabere na kartě míň místa, fotky jsou vyfoceny rychleji, takže změny světla (například stíny na budovách, slunce se sková za mraky atd.) jsou menším problémem a zpracování menšího množství fotek na počítači zabere kratší dobu a stačí k tomu menší výkon PC. Na druhé straně ale dostanete méně detailů než při focení delším objektivem.
- Chcete zobrazit detaily fotografovaného objektu. V tomto případě se používají delší objektivy, které umožní zobrazit více detailů. Vlastně se tak zvýší rozlišení konečné fotky, kterou můžete třeba vytisknout na větší plochu atd. To je příklad i úvodní fotky tohoto článku (pokud ji zobrazíte)
Jak fotit panoramata
Nastavení fotoaparátu
Při focení panoramat a hlavně při následném zpracování fotek pomůže, když jsou všechny fotky jsou exponovány stejně - t.j. foťák je nastaven na mód manuální expozice (M). Díky tomu se expozice fotky nezmění, pokud je nějaká část scény třeba tmavší (stín). Dál, hlavně pokud fotíte na JPEGy, je dobrý nastavit vyvážení bílé na něco jiného než automatické vyvážení bílé. V případě RAWů lze vyvážení bílé upravit později v editoru RAWů jako je Adobe Camera RAW (součást Photoshopu), Lightroom atd. Na následujícím obrázku je trochu přehnaný příklad panoramatu, jehož jednotlivé fotky mají různé nastavení bílé:
Programy na zpracování panoramat se ale pořád zlepšují a přinejmenším některé z nich (Hugin, PTGui) mají překvapivě dobré možnosti úprav expozice, vinětace a vyvážení bílé. Na dalším obrázku je správně upravená fotka z předchozího obrázku:
Fotka vypadá opravdu dobře, zvlášť když se srovná s tou předchozí. Nicméně, pokud se na fotku pořádně podíváte, tak zjistíte, že se trochu mění odstín oblohy, a že tmavší části fotky mají zelený nádech (fotku lze zvětšit kliknutím). Nejspíš to nebude chyba programů, ale spíš omezení JPEGů a TIFů, se kterými musí programy pracovat.
Překrytí fotek
Protože se panorama skládá z více fotek, je důležité nafotit surovinu na panorama tak, aby šlo panorama co nejjednodušeji složit. Ty lepší programy, kterýma se panorama skládá umí na jednotlivých fotkách najít a vygenerovat kontrolní body (shodné body pro dvě fotky). Aby program mohl kontrolní body najít, musí se fotky překrývat. Většinou se pro překrytí doporučuje 20-30% fotky. Někdy stačí i míň. Rozhodně neuškodí, pokud je na překrývané části nějaký výrazné objekt (např. barák, stožár atd.). Pokud na překrývané části není nic výrazného (např. obloha) nebo je překryv malý, můžou s tím mít programy problém (asi záleží na programu) a vy budete muset najít kontrolní body ručně.
Při focení z ruky to funguje tak, že najdu v hledáčku foťáku jeden kraj panoramatu (třeba levej), pak se mrknu na pravou stranu obrazu v hledáčku a snažím se zapamatovat nějaký výraznější bod (komín, zajímavou budovu, věž atd.), který leží cca v pravé čtvrtině hledáčku. Pak posunu foťák doprava, aby ten výrazný bod byl v levé čtvrtině hledáčku (ono to vypadá jednoduše, ale třeba u panoramatu města foceného teleobjektivem si za chvíli přestanete být jisti, jestli máte na předchozí fotce tento nebo jinej barák). Toto opakuju až do doby, kdy dojdu na konec panoramatu.
Naležato vs. nastojato
Když jsem s focením panoramat začínal, tak jsem fotil všechno naležato, protože jsem tak spotřeboval méně fotek. Při focení jedné fotky se to tak nevypadá, ale pokud fotky poskládáte, tak může se může zdát, že je nahoře nebo dole málo místa a fotka vypadá jako hodně oříznutá. Z toho důvodu fotím raději fotky nastojato (a taky proto, že moje panoramatická hlava je tak stavěná). Fotek se musí pro stejně dlouhé panorama udělat víc, ale zase je dost místa nahoře a dole. To místo se hodí taky v případě, že fotíte z ruky a nehlídáte si dobře horizont, takže jednotlivé fotky jsou uskočené nahoru a dolů. Pokud se vám nechce chybějící části doretušovávat, tak je jedinou možností je ořezat. To se bohužel musí udělat podle fotek s největším uskočením dole a nahoře. Na následujících obrázcích je víceméně stejné panorama focené jednou naležato a podruhé nastojato. Schválně jsem panorama neoříznul a nechal i okraje, aby bylo vidět, jak jsou jednotlivé fotky uskočené. Šedý proužek naznačuje, jak by každá fotka měla být oříznutá.
Pro zabránění uskočených fotek se dá použít stativ s hlavou, kterou lze otáčet dokola aniž by se změnila poloha fotoaparátu. Další věcí je vodováha, která změří naklonění fotoaparátu, čímž se zabrání nakloněným fotkám a dalšímu ořezu výsledné fotky. Pokud nemáte na foťáku digitální horizont, tak pomůže vodováha do sáněk blesku.
Dost místa na krajích
Další věcí, která se mi už několikrát stala a pak docela mrzela, protože jsem se nemohl na vrátit a nafotit nové panorama, je to, že jsem nenechal na okrajích dostatečný prostor s pozadím. Při focení se mi zdálo, že jsem nechal pozadí dost, ale při skládání fotky došlo k deformaci fotek a najednou jsem musel kus obrázku oříznout. Tady je malá ukázka:
Jak vidíte, tak pod prostředním Buddhou je na fotce dost místa, ale díky deformaci při skládání se zmenšily kraje fotky a pokud chci na krajích zachovat náznaky sloupů, musím fotku oříznout tak jak naznačuje bílý rámeček. Pak mi ale vadí dotek okraje fotky a podstavce. A přitom asi stačilo udělat na každé straně o fotku navíc. Tím bych na krajích získal víc podlahy a stropu.
Další ukázka, na které je moje blbost ještě viditelnější:
Tentokrát jsem vyfotil stavbu lodě celou, ale nějak jsem si nevšiml trámů, které z lodi trčí a stejně jako v minulém případě jsem nenechal na kraji dost okolí. Pokud bych dodělal kus oblohy a dole kousky země, tak je zobrazenej ořez asi to nejlepší, co z fotky dostanu. Rozhodně si dovedu představit víc místa na krajích a nahoře.
Chyba paralaxy (Parallax error)
Asi největší nepříjemností při fotografování panoramat způsobuje paralaxa, což je jev, se kterým se určitě každý setkal, ale který se špatně vysvětluje. V krátkosti je paralaxa změna zdánlivé polohy předmětu viděného ze dvou různých míst. Tady je jednoduchý pokus, který vše osvětlí:
Najděte nějakou svislou linii (sloup, roh budovy, okraj skříně atd.), stoupněte si asi půl metru od ní a zavřete (nebo si zakryjte) pravé oko. Teď, jen s otevřeným levým okem najděte vzadu (v pozadí) další svislou linii, která bude v zákrytu s tou první. Pak vyměňte oči - zavřete levé a otevřete pravé. Při tom si určitě všimnete, že se změnila vzdálenost mezi první a druhou linií.
Ke stejnému jevu dochází i v případě, že máme fotoaparát přidělaný za tělo na stativu a foťákem otočíme, abychom udělali další fotku pro panorama. Tím se posune objektiv fotoaparátu a vzdálenosti mezi objekty v popředí a v pozadí se změní, což je problém, který se těžko řeší při spojování fotek do panoramatu. Tady je příklad s foťákem otáčejícím se kolem těla (všimněte si vzdálenosti mezi sloupem od lampy a krajem paneláku):
a tady skoro stejná fotka s foťákem otáčejícím se kolem bodu bez paralaxy (viz. o pár řádků dál):
Paralaxa je tím větší, čím je blíž první objekt tzn., že k tomuto problému dochází hlavně při focení panoramat širokým objektivem, který zabírá vše od popředí k pozadí. Pokud fotíte panoramata jen teleobjektivem (a nemáte před sebou třeba strom nebo sloup) tak si tohoto problému ani nemusíte všimnout.
Problém s paralaxou jde naštěstí vyřešit tak, že se neotáčí objektivem kolem foťáku na stativu, ale foťákem kolem určitého bodu v objektivu, který se nejčastěji ve fotografické literatuře mylně nazývá nodal point. Správně by se tento bod mohl nazývat bod otáčení nebo bod bez paralaxy (pokud si chcete udělat druhý pokus, tak zavřete jedno oko, najděte linie stejně jako v prvním pokusu a otočte hlavou jakoby kolem oka tak, že zůstanou obě linie v zákrytu. Tím jste našli bod bez paralaxy vašeho oka a přesně takový bod musíte najít pro váš objektiv). Problém je v tom, že každý objektiv má bod bez paralaxy jinde a tudíž je ho nutný najít (k tomu se dostaneme příště). Dobrá zpráva je ta, že v případě širokých objektivů je to většinou v přední části objektivu, čehož se dá využít k výrobě jednoduché pomůcky pro focení panoramat.
Provázková panoramatická pseudohlava
Když jsem s focením panoram začínal, a ještě jsem neměl panoramatickou hlavu a paralaxa byla opravdovým problémem při spojování fotek, tak jsem si vyrobil jednoduchou pomůcku (ani už nevím, jestli jsem o tom někde četl, nebo jsem měl záblesk geniality), která se skládala s provázku a těžší matky na šroub. Matku jsem přivázal na jeden konec provázku a na druhém konci jsem udělal smyčku, kterou jsem navlíkl na konec objektivu, který byl na fotoaparátu, který byl na stativu. Chvilku trvalo nastavit délku provázku tak, aby matka visela kousek nad zemí. Pak, před začátkem focení jsem jen udělal v místě matky na zemi bod, kolem kterého jsem pak přemísťoval stativ s foťákem, takže se vlastně otáčel kolem pomyslného bodu v přední části objektivu. Rozhodně se tento způsob nevyrovná panoramatické hlavě, ale je docela přesnej. Pokud není zem pod stativem rovná, tak může dojít k natočení některých fotek, a pak se musí oříznout kus spodku a vršku výsledného panoramatu.
"Nodal Slider" (Nodální kluzák)
Pokud si budete chtít focení panoramat užít (tzn. nezkoumat, jestli je matička visící na provázku přesně nad označeným bodem), nebo se mu věnovat seriózněji, budete pravděpodobně potřebovat něco lepšího než provázkovou panoramatickou pseudohlavu. Pokud vám bude stačit fotit panoramata složená jen z jedné řady fotek, bude vám stačit pomůcka, která se nazývá "nodal slider" (česky by se asi dalo říct "Nodální kluzák"), a která umožní otáčení kolem bodu bez paralaxy. Vlastně se jedná o kus pásoviny, pomocí které se tělo foťáku vysune mimo hlavu stativu. Pro lepší představu se na dalším obrázku můžete podívat na "Multi-Purpose Rail Nodal Slide DMP-200" od firmy Sunwayfoto, který můžete koupit na Ebayi za nějakých 85 Liber (cca 2.600 kč):
Podobné nodální kluzáky dělá více firem, třeba Really Right Stuf. Nodální kluzáky se velmi podobají zaostřovacím kluzákům (výložníkům), které se používají při focení makra a které dělá třeba Manfrotto nebo Novoflex (a určitě další firmy). Pokud se rozhodnete koupit Nodální kluzák, tak si vyberte takový, který má na sobě stupnici, což se hodí při používání více objektivů (každý objektiv má bod bez paralaxy jinde) a má dostatečnou délku (pro delší objektivy je lepší delší nodální kluzák). Výhodou může být taky to, že některý nodální kluzáky jde rozšířit na kompletní panoramatickou hlavu, pokud třeba zjistíte, že vám nestačí jedna řada fotek.
Nodální kluzák si můžete za pár korun i vyrobit. Přestože jsem se o to nikdy nepokusil, tak by měl stačit 20 - 25 cm kus hliníkové pásoviny s tloušťkou alespoň 5 mm a šířkou 3 - 4 cm. Do pásoviny stačí pak už jen na jedné straně vyvrtat díru, za kterou se pásovina přidělá k hlavě stativu (rychloupínací destičce) a několik dalších děr, do kterých se přišroubuje tělo fotoaparátu. Mohlo by to vypadat nějak takhle (na obrázku je pásovina kapku větší než bude ve skutečnosti):
Panoramatická hlava
Jestli chcete fotit více řad fotek a vytvořit 360° panorama, tak budete potřebovat panoramatickou hlavu. Doposud jsem popisoval problém s paralaxou, který vznikne otáčením kolem těla foťáku, ale ke stejnému problému může dojít při naklonění foťáku, což se děje, pokud fotíte více řad fotek. Všechny problémy s paralaxou můžete vyřešit pomocí panoramatické hlavy. Panoramatické hlavy taky umožní focení přímo nahoru a dolů, takže můžete vyfotit úplně všechno kolem sebe.
Dobrá panoramatická hlava by měla na sobě mít stupnice, které umožní rychlé a přesné nastavení hlavy při jejím skládání nebo při výměně objektivu a fotoaparátu (k tomu samozřejmě musíte mít nějaký tahák s nastaveníma různých objektivů). Některý hlavy mají na stupnicích zarážky, které slouží jako mechanická paměť a díky nim můžete pracovat rychleji, popřípadě ve tmě.
Další věcí je dobrý rotátor. Některé normální stativové hlavy jde otáčet dokola a mají i stupnici, ale existují i rotátory, na kterých lze nastavit otočení o určitý počet stupňů a po otočení do správné polohy zaklapnou, což při otáčení rukou ucítíte. Díky tomu se práce o dost zrychlí a zjednoduší.
Taky záleží na délce ramen, aby se vám nestalo, že se do hlavy nevlezete s foťákem, na kterým je vertikální držák nebo dlouhý objektiv.
Pro zrychlení práce je výhodný, pokud má panoramatická hlava držák (svorka) na rychloupínací destičky. Nejčastější jsou tzv. "Arca type" nebo "Arca-Swiss", což je to samo.
Některé fotoaparáty mají závit na přišroubování ke stativu mimo osu objektivu (často jsou to kompakty) a v tomto případě je dobrý, aby výrobce hlavy nabídl nějaký doplněk, který umí tento problém vyřešit, popřípadě, aby hlava sama umožnila vystředit fotoaparát, aby byl objektiv v ose.
Některé hlavy můžou být i s motorem, takže se na nich naprogramuje o kolik se musí foťák otočit a naklonit a ony už to panorama udělají za vás. S tímto typem hlav nemám žádné zkušenosti, ale vzhledem k tomu, co umí, budou určitě dražší než klasické panoramatické hlavy. Motorizované hlavy se hodí k focení panoramat s velkým rozlišením (nebo k reprodukčním účelům) pomocí dlouhých teleobjektivů, kdy se jen těžko pamatuje o kolik přesně je třeba hlavu natočit a kde přesně končí předchozí fotka.
Panoramatické hlavy vyrábí několik výrobců. Mezi nejlevnější patří rozhodně Panosaurus, která stojí okolo $100 doláčů, což je v podstatě cena za nodální kluzák. Nicméně si dejte pozor na to, že tato hlava nepodporuje fotoaparáty, které nemají závit pro stativ v ose objektivu, a že se do ní nevejdou profesionální zrcadlovky s vertikálním držákem (Canon 1D, Nikon D1, D2, D3 atd.) a možná nestačí na hodně dlouhý objektivy.
Dalším výrobcem je Fanotec, který nabízí velmi oblíbené, kvalitní a relativně levné hlavy řady Nodal NInja, kterou mám i já (NN5), takže je můžu opravdu doporučit. Nodal Ninja se dělá v několika verzích od menší Nodal Ninja 3 mk2, která stojí v nejzákladnější konfiguraci asi $210 dolarů, do velké, profesionální Ultimate M1, která je podle konfigurace od $575.00 dolarů, a která nahradila NN5. Mezitím jsou ještě hlavy Nodal Ninja 4 a R1/R10, které slouží pro focení panoramat rybím okem. Fanotec se zabývá jen výrobou panoramatických hlav a tak nabízí spoustu doplňků a konfigurací pro svoje hlavy. Kromě toho taky mají i výborný, ale anglický fórum s podporou.
S dalšíma výrobcema žádnou zkušenost nemám, ale docela zajímavě vypadají panoramatické hlavy od firmy 360Precision. Docela dobrej přehled panaramatických hlav najdete tady.
Programy
Surovinu pro panoramatické fotky je třeba nějak zpracovat. Spoustu programů najdete určitě pomocí Googlu, ale docela dobře funguje i Photoshop. Nicméně existují i specializované programy jako třeba jsou asi nejoblíbenější PTGui nebo Autopano Pro a Autopano Giga od firmy Kolor. Pokud chcete za program ušetřit můžete použít OpenSourcovej Hugin, který se trochu podobá programu PTGui (ale zkoušel jsem ho naposledy před 3-mi lety, a který mě opravdu hodně překvapil svýma možnostma - musím před jeho vývojáři smeknout).
To bude pro dnešek všechno. Doufám, že jsem na nic nezapomněl. Pokud ano, nebo pokud máte nějaké dotazy, tak mi sem napište. V dalším článku najdete návod na nastavení panoramatické hlavy pro váš fotoaparát a objektiv. A samozřejmě se budeme věnovat i spojování fotek.