Neni moc pekne, vypada to, ze bude prset a tak bych nejradej zustal jeste jednu noc v Chitralu. Liborovi se to tady v Pakistanu krati a proto chce jet dal. Nechavame rozhodnuti na pozdeji a jdeme se podivat k mesite, ktera ma peknej vstupni portal a vezicky.
Uplne jsem, denicku, zapomnel napsat, ze se kazdej, kdo prijede do Chitralu musi zaregistrovat na policii, kde dostane takzvanej "Temporary Registration Form" (je to pravdepodobne kvuli blizkosti Afghanistanu) - papir, ktery je nutny ke vstupu do kalashskych udoli. Nikde jinde to po nas nikdo nechtel. Jen nas v hotelu upozornili, ze se mame jit zaregistrovat, ale jak jsem uz napsal, videt registraci nechteli.
Po mesite jsme se chteli podivat na pevnost, ale bohuzel volime spatny smer, protoze je z ni videt jen obvodova zed, kolem ktere roste spousta travy, o kterou se nikdo nestara, takze je to spis plevel. Nepochybuju ale o tom, ze mistni maji nekde v kopcich policka. Spousta turistu tu totiz huli.
Kousek od mostu Ataliq na hlavni ulici by melo byt parkoviste dzipu jezdicich do kalashskych udoli. Chvilku hledame, ale zda se, ze prestoze je dost pozde (kolem poledne), mame stesti, protoze jeden dzip do udoli Bumboret, kam mame namireno, jede. A ridic na nas dokonce pocka, nez si prineseme veci z hotelu. Nejak se mi s Liborem a dvema starikama nepodarilo naplnit korbu dzipu, coz na rozdil od nas vadi ridici, tak jedeme na okruzni cestu mestem, kde se dari nabrat dalsi lidi. Bohuzel i se zavazadlama, ktery davame mezi sebe, takze nam zbyva jen minimum mista na nohy.
Po hodine cesty mam obe nohy jako Kapitan Flint tu drevenou. Dojeli jsme ke kontrole, kde se musime zaregistrovat, coz docela vitam a zjistuju, ze jsem jeste schopen chodit. Za vstup do Kalashskych udoli platime 200 Rs a znovu lezeme na dzip. U checkpointu se cesta rozdvojuje a nas dzip pokracuje vlevo do udoli Bumboret. Libor celou cestu foti. Je uplne neuveritelnej. Za tu hodinu nebo kolik to bylo musel udelat alespon 30 fotek. Dvakrat skoro rozbil fotak, jak s nim prastil o auto, kdyz jsme preskakovali hrbol. Ale ani to ho nezastavilo a fotil dal.
Jak se dostavame po necem jako polnacka hloubeji do udoli, zacinaji se objevovat mistni lidi, kteri sami sebe nazyvaji Kalashove. Muzi jsou k nerozeznani od zbytku muzske populace Pakistanu, ale zeny se rozhodne lisi. Kalashove jsou nemuslimove, a proto si jejich zeny nemusi zakryvat vlasy. Na hlavach nosi jakousi celenku, ktera ma vzadu siroky pruh latky, posity stejne jako celenka knofliky, muslickami a ruznobarevnyma vysivkama, ktery spada na zada. Krome toho maji na sobe cerne saty s vysivkou. Fakt se na ne pekne diva. Mozna, ze kdyby zili mimo muslimsky Pakistan tak mi tak zajimavy a -ve pripadat nebudou.
Je nekolik teorii, jenz se snazi vysvetlit, odkud Kalashove pochazi. Podle jedne a asi nejpopularnejsi jsou to potomci armady Alexandra Velikeho (to o sobe ostatne tvrdi spousta asijskych narudku). Nejpravdepodobneji to bylo tak, ze Saša nechal v udoli nejakou jednotku, ktera se smisila s mistnim obyvatelstvem. Podle dalsi teorie jsou to puvodni obyvatele povodi reky Indus (tady muze dojit k dalsimu uplatneni teorie 1.) a nakonec jsem slysel, ze snad prisli z Thajska. Pry jsou tam kmeny podobne Kalashum (toto komentovat nebudu, bo o tom nic nevim).
At je to jak chce, tak Kalashove obyvaji uz jen posledni 3 udoli v horach nedaleko Chitralu, vlastne mezi Chitralem a Afghanskyma hranicema. Puvodne byli usazeni na mnohem vetsim uzemi, ale muslimsti vladci z jejich okoli jim pri najezdech davali na vybranou jen konverzi k islamu nebo smrt. Nyni je pravdepodobne nikdo neutlacuje (nasilim), ale i tak dochazi ke konvertovani a tak se stavaji mensinou ve svych udolich. Ingenier Khan (vice o nem pozdeji) tvrdi, ze jich zbyva okolo 4000, coz je proti minulosti narust.
Dzip konecne zastavuje ve vesnici Brun. Ridicovi se dari nas nakrknout protoze pozaduje penize i za zavazadla a haji se tim, ze ostatni to plati taky. Pripada mi to jako nesmysl, ale nehadame se a davame mu kazdej o 50 rupek navic.
V dzipu nam vsichni doporucovali jit do Bhuto Guest Housu. Diky soferovi mam chut jit uplne jinam a abych to nemusel resit, tak navrhuju Liborovi, ze pohlidam veci a on se pujde podivat po nejakym vhodnym miste. Alespon se oba nemusime tahat s batohama sem tam po cele vesnici. Za 20 minut se Libor vraci, ze budeme bydlet za 250 rupek i s vinem a jidlem v cene v Bhutove G.H., coz zni vzhledem k tomu vinu a jidlu docela slibne.
Na miste potkavame uz asi potreti francouze Kena, kterej se urcite jmenuje jinak, ale kdyz jsem ho videl na indo-pakistanske hranici, tak mi jeho vzhled pripomel pritele Barbie a jinak jsme mu uz nerekli. Z Kena se vyklubal docela pohodovej cestovatel, kterej si obcas zahuli a hodne trekuje. Ma docela smelej plan projit z udoli Kalashu az k N.P. Tirich Gol, kam je to asi tyden. Po trekovani v Pakosi miri Ken do Ciny a tak to vypada, ze se jeste nekde potkame.
Pred veceri dostavame vino a caj. Ken kupuje dalsi flasku trosku trpciho vina, u kteryho kecame az do tmy.