Při znovuprohlížení starých fotočasopisů jsem narazil na odkaz na stránky nizozemskýho webdyzajnéra a sochaře, kterej se ve svým volným čase zabývá tím, že běhá pryč od fotoaparátu a svoje úprky fotí. Má dvě pravidla – nastaví fotoaparát na dvouvteřinovou autospoušť a snaží se doběhnout co nejdál.
Trošku mě mrzí, že jsem na tak šíleně geniální myšlenku nepřišel sám, ale nic mi nemůže zabránit to zkusit, že? Přidávám si další pravidlo – nesmím použít drátěnou spoušť. Sice není pětimetrová, ale budu hrát fair play a mít startovní čáru u foťáku. Taky si přidávám blesk. Budu běhat navečer a blesk by mě měl osvětlit (jestli se mi k němu podaří doběhnout), abych nebyl jenom rozmazaná čára (né že bych byl tak rychlej). Kupodivu se mi daří hned napoprvé doběhnout k blesku. Myslel jsem, že ty 4 metry budou pro začátečníka moc. Ale nejsou. A jestli budu utíkat od fotoaparátu každej den tak bych se mohl během pár týdnů dostat až na sedm nebo možná i celých deset metrů a místo širokáče budu muset začít používat normální objektiv.
Technický data:
Fotoaparát Canon EOS
Objektiv Sigma 20-40mm
Blesk Canon 580EX (holej bez deštníku přidělanej ke dveřím pomocí Super Svorky) nalevo od fotoaparátu a 90°od běžce spuštěnej pomocí PW a nastavenej na plnej výkon,
Čas – 1/3 s
Clona - f/4.5
ISO – 100
Místo - malá farma v Irsku.
Běhání od fotoaparátu fakt doporučuju. Pokud se nudíte, je to parádní zábava a navíc si natrénujete běh ke skupině, kterej budete potřebovat, až budete fotit skupinový foto. Jo a nejlepší vaše běhy sem můžete uploadnout a trošku popsat.
