Kde zrovna jsem a co tam delam

[leschek]

Par slov uvodem

Pokusim se posilat co nejcasteji nejakz zazitky a fotky z cesty po Indocine a samozrejme me potesi vase reakce (at se nemusim radovat z fotek sam). Abych ale udrzel muj denicek prehlednej, tak mi nepiste primo do nej, ale do fora Indocina 2008, kde klepnete na tlacitko "Nove Tema". Pokusim se odpovidat nebo jinak reagovat na otazky a nazory.

Diky moc
Leschek

1-2. 11. 2008 – Cesta do Bangkoku

Po několikahodinovým balení jsem se pomocí auta a dvou autobusů dostal do dně, kde jsem chytil letadlo Tureckých aerolinek a odletěl do Istanbulu.

Při kupování letenky mi řekli, že pokud pěkně Turky požádá, můžu dostat v Istanbulu hotel (gratis). Tak jsem se zeptal, jestli je to pravda a byl nasměrovanej k hotelovýmu okýnku, kde mě a ještě jednomu Italovi žijícímu ve Venezuele řekli, že pokoj nedostaneme. Docela blbá zpráva, protože bylo okolo deváté večer a mělo mi to letět až před osmou ranní. Naštěstí byl Ital členem nějakýho klubu a tak mě pozval do čekárny pro lepší cestující, kde jsem v koženým křesle (díky bohu jsem neměl kraťasi) strávil noc. Švédskej stůl byl taky velkým plusem. (pozn. Abych se dostal k hotelovýmu okýnku, musel jsem se dostat ven z letiště a projít pasovou kontrolou. Čekárna zase byla na letišti a tak jsem o asi pět minut později dostal do pasu druhý (výstupní) razítko. Asi to byl můj zatím nejkratší čas strávenej v nějaké zemi.

Bangkok

Po dvou jídlech jsem konečně (a na čas) přistál v Bangkoku, kde jsem několikrát prošel křížem krážem letiště, než se mi podařilo najít stanoviště autobusů jedoucích do města. V okamžiku, kdy jsem vyšel z letiště, jsem pochopil, že jsem v prádelně. Autobus mě vyhodil na začátku turistickýho gheta zvaného Khao San Road, kterou jsem musel celou projít, bo můj oblíbenej hotel leží na jejím druhým konci. Už bylo po půlnoci, ale majitel mě naštěstí ubytoval.

English version (maybe I should call it Czenglish version)

1-2/11/ 008 – Journey to Bangkok

After a few hours of packing, I went by car and two buses to Vienna airport, where I caught my plane and flew to Istanbul.

When I was buying my airplane ticket, I was told by the travel agent that I can probably stay at a hotel in Istanbul (for free), because I have to spend a night there, waiting for my next flight to Bangkok. So, I thought it's worth trying, and started searching for hotel windows, where somebody should help me. Unfortunately, they didn't help me and I was told that they don't provide rooms for passengers waiting for Bangkok flight. Fortunately, I met a guy from Italy, who was in the very same situation, and was a member of an airline club. He took me to the lounge, where I could spend the night in a leather armchair (fortunately I didn't wear shorts), and use the facilities provided for members.

Bangkok

After two meals on the plane, we finally landed at Bangkok airport, where I (after a little trekking around the airport) found the bus stop, and the express bus to town. While leaving the airport, I realized the air in the city is the same as the air in a laundry room.

The bus dropped me near the end of Khao San Road where, around midnight, I found my favourite hotel.

Moje letadlo z Istanbulu do Bangkoku (kdo najde ztracené zavazadlo má pět bodů-Během asi deseti minut, co jsem se z okna vydržel dívat ztratili z vozejčků tři zavazadla. A to jsem viděl jen zlomek letiště)/My plane from Istanbul to Bangkok (try to find lost luggage)



Hory východního Turecka/Mountains in eastern Turkey

[leschek]

3-5.11.2008 – Bangkok (Thajsko)

Kromě toho, že se snažím vzpamatovat z časovýho posunu mezi Moravou a Thajskem jsem se potkal s Marcem a Karin, se kterýma bych měl další asi dva měsíce cestovat. Taky se mi pravděpodobně podařilo vyřídit si víza do Vietnamu (zatím jsem o ně jen požádal). Jinak se víceméně flákám po Bangkoku. Dneska jsem byl na Zlaté Hoře, ze které je parádní výhled na Bangkocký mrakodrapy.

3-5/11/2008 – Bangkok (Thailand)

I'm still trying to recover from the time difference between my cool and beautiful country and hot Thailand. It takes me a lot of time, and I still manage to save some (time) for meeting with Marc and Karin - two travelers I will travel with for the next two months. I also applied for a visa to Vietnam, where I shall fly in one week.

Oh, today I visited Golden Mount, an artificial hill in the middle of Bangkok, with a beautiful view of Bangkok's skyscrapers.

Tohle se stane těm, co zapomenou na posteli otevřený piškoty / This happens to people who forget biscuits on their bed.



Wat Ratchanaddaram



Democracy monument

[leschek]

6. 11. 2008 – Bangkok

Jak už jsem napsal, budu cestovat se dvěma cestovatelka, se kterýma jsem se potkal loni v Indii. Nebydlí v turistickým ghetu na Khao San Road jako já, ale nedaleko Siam Square, což je tři zastávky rychlou lodí jezdící na jednom z kanálů (klongů). No a dneska jsem je navštívil, teda respektive jsem s nima šel do kina na novýho Džejmse Bonda, kterýho hrály v IMAXu nedaleko jejich hotelu. Kromě thajských titulků bylo zajímavý, že se před filmem hrála hymna, při níž jsme stáli a na jejímž konci přáli dlouhý život králi. V přízemí obchodňáku s IMAXem je největší bufet, jakej jsem kdy viděl, plnej kulinářských specialit z celé Asie- fakt moc příjemný místo. Už chápu proč v této oblasti Marc a Karin tak rádi bydlí.

6/11/2008 – Bangkok (Thailand)

As I wrote before, I will travel with my two friends, whom I met last year during my travels in India.
Unlike me, they stay far away from Khao San Road, in the middle of the Siam Square shopping district - about three stops by fast boat on one of Bangkok's klongs (water channel). Today, I'm going to visit their area, and see the latest James Bond movie. The movie was not bad, but more interesting was the playing of the national anthem before the start of the movie; we have to stand, and it ends with a blessing of long life to the King.

After the movie, we went to the first floor, where I saw the biggest buffet in my life, where I can probably order any food available in Asia - really nice place. Now I also understand why Marc and Karin like to live in this area.

Přechod pro chodce/ Zebra crossing



Před obchodním domem Central World Plaza/ In front of Central World Plaza shopping center

[leschek]

7. 11. 2008 – Bangkok (Thajsko)

Mravenci. To je asi jediná věc, na kterou jsem schopen po poslední noci myslet. Jejich útok na mé pozice začal kolem druhé hodiny ranní, když jsem chtěl dělat úplně jiný věci než je odšprtávat z postele a později vztekle rozmačkávat ty malý hajz….ky na kaši. Nejvíc jich bylo na polštáři. Měl jsem na něm flysku a myslel si, že je tak láká její, teď už řidší, chlup, tak jsem ji oddělal, ale nepomohlo to. Už už to vypadalo, že jsem se jich zbavil, zhasl jsem světlo, lehl si a po necelých dvou minutách jsem musel znova rožnout – byli tam zase. Na polštáři jich mohlo být tak dvacet a několik jejich specialistů se dostalo i na moje tričko. Hrdinně jsem je setřásl, odšprtal a rozmačkal. Můj boj trval asi do půl páté, kdy jsem se strategicky rozhodl pro vyklizení pozic a lehl si napříč mé dvojpostele do místa, který bylo co nejdál od polštáře.
Předpokládám, že každej pochopí, že jsem si po takové noci udělal jednodušší den a šel se jen podívat na dvaatřicetimetrovýho stojícího Buddhu do né moc starýho Watu (buddhistický templ) Indrawihan. Kromě toho jsem si vyzvedl v cestovce víza do Vietnamu.

7/11/2008 – Bangkok (Thailand)

Ants are the only thing I'm able, after last night, to think about. Their attack on my position started about 2 A.M., when I tried to do really different things than fight with those little bas...rds. They started an offensive on my pillow, which I had covered with my fleece jacket.

First, I thought it was my jacket that attracted them, so I removed it. It seemed like they were gone, but only minute after I turned the light off, I realized my mistake. They were back with a larger force. There were about twenty of them on the pillow, and some specialists were also on my T-shirt. With my own heroism, I tried to sweep them off with only my bare hands, flick them away, or crush them. My fight lasted until half past four, when I strategically cleared out positions, and lay across my double bed as far from the pillow as possible.

I was really tired during the day, so I only visited Wat (Buddhist temple) Indrawihan, where there is a 96-foot-high standing Buddha. I also went to the travel agent to collect my passport with Vietnamese visa.

Stojící Buddha.../ Standing Buddha...



...a jeho noha/ ...and his foot



Wat Indrawihan a Stojící Buddha/ Wat Indrawihan and Standing Buddha



Omlouvám se, ale při velkém boji jsem nebyl schopen fotit/ I'm sorry, but I wasn't able to shoot any pictures during my big fight.

[leschek]

8. 11. 2008 – Bangkok (Thajsko)

Je večer (po jedenácté hodině) a já se zrovna vrátil ze sprchy do svýho novýho pokoje a nějak se mi zdálo, že je větší kosa než obvykle. To ovšem neznamená, že je obvykle kosa, spíš jsem měl napsat, že je menší horko. Kouknul jsem na teploměr a je to pravda. Jenom 29.2 °C – normálně je to o stupínek a půl víc. Vypadá to, že budu muset do spacáku.

Jinak se dnešní den docela vydařil (až teda na noc, kdy jsem opět prohrál boj o postel – a přes den vypadala situace opravdu nadějně). Marc a Karin mě vyzvedli v mým hotýlku (netrefili to napoprvé, protože je taxík odvezl jinam) odkud jsme jeli na Taling Chan floating market (trh na vodě), kterej by měl být víc autentickej než známější Damnuen Saduak floating market, kde se prý prodávají jen cetky pro turisty. Taling Chan floating market je v podstatě jen pontonová restaurace na jednom z Bangkockých kanálů, kolem které jsou loďky, ve kterých se připravuje jídlo. Turisti tu skoro vůbec nejsou a jídlo je levný a dobrý.

Po trhu jsme se přesunuli do Watu Arun, kterej je na druhé straně řeky, a kde nás chytla bouřka, tak jsme si ho nestačili prohlídnout celej.

Večer jsem se zeptal, jestli mají něco na mravence, čekal jsem, že mi dají nějakej sprej nebo mysky s vodou, do kterých dám nohy od postele, ale byl mi nabídnut nový, čistší, větší pokoj za stejnou cenu, kam jsem se přestěhoval.

8/11/2008 – Bangkok (Thailand)

It's 11 P.M., and I just returned from the shower to my new (see below) room, and it seems colder than usual. Well, I don't mean it's cold, I just mean it's less hot. And really, when I look on the thermometer, it shows only 29.2 °C. Normal temperature is about one and half degrees higher. I guess I will sleep in the sleeping bag tonight.

It wasn't a bad day at all (except last night, when I lost my ant battle again - but during the day, it looks very promising - almost no ants on my bed). Marc and Karin picked me up at my hotel (they didn't reach it on the first try, because the taxi driver got lost). We went to Taling Chan floating market, which is supposed to be more authentic than the famous Damnuen Saduak floating market - now only a souvenir market for tourists. Taling Chan floating market looks like a pontoon restaurant on one of Bangkok's many canals. Around the pontoons are small boats, where cooks prepare the food. What I like about this place, is that there are almost no tourists at all and, obviously, the food is so tasty and cheap.

After the floating market, we went to Wat Arun, where we were caught in a thunderstorm, so didn't have time to see all of it.

At the hotel, I asked if they have any bugspray to get rid of ants, and to my surprise, they offered me a new bigger, cleaner room with softer bed instead of bug spray, where I moved immediately.

Taling Chan floating market



Prodavačka/ Seller



Nejenom jídlo se prodává na trhu/ Not only food is possible to buy in market



Wat Arun

[leschek]

9. 11. 2008 – Bangkok (Thajsko)

Pořád ještě jsem v Bangkoku. Dneska jsme se jeli podívat do čínskýho města. Podle sčítání z roku 1882 tu mělo být 245 opiových doupat, 154 zastaváren a 69 hazardních heren a 26 bordelů. To všechno jen v jedné Bangkocké čtvrti. Není divu, že jsme tam šli s jistým očekáváním. Kromě zastaváren se ale všechno přestěhovalo do ústraní. Hambince se přesunuli na místa zvaná Rohng Chaa (čajové sály), opiová doupata vystřídali dealeři heroinu a nezákonné karetní hry se přesunuly do soukromých částí určitých restaurací.

9/11/2008 – Bangkok (Thailand)

I'm still in Bangkok. Today we went to Chinatown, where (as is written in my LP guide) in 1882 it was documented that there were 245 opium dens, 154 pawnshops, 69 gambling establishments, and 26 brothels. No wonder we went there with certain expectation. But everything except for the pawnshops have gone underground. Brothels continue to exist as Rongh Chaa (tea halls), heroin dealers have replaced opium dens, and illicit card games are played in the private upstairs rooms of certain restaurants.

Čínský město/Chinatown



V templu/In the temple





Bangkokští policajti jsou docela drsňáci (je okolo 35 °C)/Bangkok’s policemen are tough (it’s about 35 °C)

[leschek]

0-11. 11. 2008 – Tour de Wat, Bangkok (Thajsko)

Flákám se po Bangkoku a vymetám místní svatostánky. Není to v tomto horku žádnej med. Cestování je dřina.

Jedna malá příhoda.
V nejvyšším patře Watu Arun, odkud je parádní vyhlídka na město, jsem si stoupl vedle chlápka, co mluvil česky.
„Vy jste čech?“ povídám “To je super, alespoň si procvičím češtinu.“
„Tady je Čechů hodně“, on na to a už si mně nevšímal. Musím říct, že jsem z toho byl úplně paf. V podstatě jsem si víc pokecal se známýma Marca a Karin, kteří jsou z Itálie a moc nemluví anglicky a já zase moc nezvládám italštinu. V podstatě kromě „Bon Džórno“ a „alimentari“ nic neznám.

10-11/11/2008 – Tour de Wat, Bangkok (Thailand)

In the past few days, I just walked around the city and visited temples. It's not easy in such hot weather, as is in Bangkok now. Travelling is hard.

Wat Suthat





Golden Mount (Phu Khao Thong)



Vyhlídka z Golden Mount/ View from Golden Mount





Něco mi říká, že tu prodávají vepřový/ Something tells me, that they sell pork here



Wat Arun









Vyhlídka z Watu Arun/ View from Wat Arun

[leschek]

12-13. 11. 2008 – Bangkok (Thajsko)

Víceméně oba dny pozdě vstávám, snažím se napsat pár emailů a dopsat deníček. Večer má být u řeky slavnost. Podle všeho by lidi měli pouštět lodičky se svíčkama a vypouštět balóny s hořící loučí uvnitř, která ohřívá vzduch a balón letí. Viděl jsem obojí, ale na to, že jsem v hlavním městě, kde by slavnost měla být největší, to bylo docela malý. Jenom stánky s jídlem, za něma hraje thajská rocková skupina, sem tam se v dálce na obloze objeví balón a lodičky se pouští jen na jedněch schodech, který mají asi 5 metrů na délku. Asi nejlepší jsou nasvícený lodě plující po řece, ale tam je zase taková tlačenice, že se skoro nedá fotit. Naštěstí jsou Thajci malý věčně se usmívající lidi a tak pár fotek přes jejich, v některých případech odbarvený, hlavy dělám.

Večer potkávám Rosťu a Báru - dva český cestovatele, který už cestujou okolo 14 měsíců (projeli to do Thajska, kromě Barmy, po zemi) a ještě asi ¾ roku na cestě budou. Jejich webovou stránku najdete tady – se kterýma prokecávám spoustu hodin, tak mi skoro nezbývá čas na to, abych odvezl před letem do Hanoje pár těžších věcí Marcovi a Karin, abych neměl nadváhu.

12-13/11/2008 – Bangkok (Thailand)

Both days I awoke late, trying to write a few emails, and my diary (unfortunately without success - well, except waking late). In the evening, I was supposed to be by the river for Loy Krathong, the Thai celebration where people should place small floats with candles on the river, and launch hot-air balloons with a burning candle in the middle. I saw both, but I expected it would be a much bigger event, since it is the capital. What I saw were foodstalls, with a Thai rock band playing in the background. A few times I saw balloons in the sky, and Thais were placing floats with candles on the river, but only from five-metre-long stairs. Best were the big boats lit by thousands of bulbs cruising up and down the river, but the crowd along the river side was so heavy, that it was fairly difficult to take pictures.

In the evening, I met two Czech travellers who have already traveled 14 months around Asia (overland from Czech Republic). We chatted many hours, and I almost forgot to take a few of my heavy things to Karin and Marc's place. They will take them for me on the plane to Hanoi to save me from exhorbitant and extortionate overweight charges.

Stánky s jídlem/ Food Stalls



Lidi někdy dají do loďky peníze a tento klučina je sbírá/ People put money in the floats, and this boy is collecting it



Osvětlené lodě/ Boats

[leschek]

14. 11. 2008 – Bangkok – Hanoj (Thajsko – Vietnam)

Musel jsem vstávat v nekřesťanských šest hodin, abych stihl bus na letiště, kde jsem se potkal s Marcem a Karin. Před tím než jsme se zbavili velkých zavazadel, jsem ještě přesunul pár svých věcí do jejich batohů, abych nemusel platit nadváhu. Limit 15 kilo je fakt dost nízkej.
Levný asijský aerolinky nenabízí nic k jídlu (pokud si nepřiplatíte) a tak jsme hladověli dvě letu do Hanoje. Ve stejnou dobu přiletěli další dvě letadla a tak jsme čekali asi hodinu u jedinýho (docela krátkýho) pásu na zavazadla.

Autobusem za necelý dva dolary jsme dojeli do centra Hanoje, našli restauraci, ve které zůstala Karin s batohama a Marc se mnou jsme se šli podívat po hotelích v okolí. Nikde mi nenabídli pokoj pro jednoho a tak jsem se snažil najít alespoň co nejlevnější dvoják. Trvalo to asi hodinu, ale podařilo se.

Za 11 USD (dražší než obvykle, ale na Hanoj docela dobrá cena) mám pokoj s WC, TV, Wi-fi a snídaní. Mohl bych mít i klimatizaci, ale musel bych dolar připlatit a tak používám jen větřák na stropě.

Mimochodem, Hanoj vypadá jako príma město.

14/11/2008 – Bangkok – Hanoi (Thailand – Vietnam)

I had to wake up really early at six A.M. to catch the bus to the airport, where I met Karin and Marc. Before we checked in, I moved even more things from my luggage to theirs, to stay under the weight limit of 15kg, which is really almost nothing.

Cheap airlines don't offer free food onboard, so we were hungry all two hours from Bangkok to Hanoi.

In Hanoi, a few planes arrived around the same time, so we had to wait an hour for our luggage - there was only one conveyor belt, and it was quite short.

By bus, for less than two dollars, we got to the centre of Hanoi, where we found a restaurant for Karin and our backpacks. Marc and I went searching for nice hotels. It took about an hour, mainly because they don't offer affordable single rooms, so I looked for a cheap double room.

And I got it. For US$11, I have a toilet with shower, TV, Wi-Fi, and breakfast. I could also have AC, but I would have to pay a dollar more, so I'm using a fan.

BTW, it seems Hanoi is quite a nice city.

Poslední kapučíno v Thajsku/ Last cappuccino in Thailand



Někde mezi Bangkokem a Hanojí/ Somewhere between Bangkok and Hanoi

[leschek]

15-16. 11. 2008 – Hanoj (Vietnam)

Stará Hanoj je parádní. V průvodci se píše, že je to Asie, jak si ji každej představuje a já s tím musím souhlasit. Je tu sice jen pár památek, ale starý uličky mají svoje kouzlo. Naneštěstí je tu jen málo orientačních bodů a tak se cesta k hotelu blbě hledá. Všechny uličky vypadají stejně.

15-16/11/2008 – Hanoi (Vietnam)

Old Hanoi is a really nice place. There are only a few places of historical interest in Hanoi, but the streets in the Old Quarter are very charming. Unfortunately, all the streets look almost the same, so it is sometimes not easy to find my way back to the hotel. (especially if you are in city short time).

Prodavačka pokojových květin/ Flower seller



Templ/ Temple



Je libo prasátko nebo kachýnku?/ Would you like to have pig or duck?



Ulice Staré Hanoje/ Streets of Old Hanoi



Partička šachů/ Game of chess



Strejci/ Untranslatable



Ze života křižovatky/ A few minutes in intersection (Pro vyšší kvalitu klikněte na okno s videem a vyberte "Přehrát ve vysoké kvalitě" / For better quality click on video and choose better quality)

[BBvideo 640,360][/BBvideo]

[leschek]

17-19. 11. 2008 – Hanoj (Vietnam)

Pořád se ještě flákám po Hanoji a ještě pořád se tu nemůžu zorientovat, bo tu nejsou žádný orientační body – všechny ulice vypadají stejně. Několikrát zahnu za roh a už nevím, kde jsem. Nikde jinde jsem takový problémy neměl.

17-19/11/2008 – Hanoi (Vietnam)

I'm still in Hanoi and it is still very difficult for me to get oriented, since there aren't any distinct landmarks - the streets look almost identical. After turning a few corners, I'm completely lost. I haven't had such problems anywhere else.

Jezero Hoan Kiem/ Hoan Kiem Lake



Chrám Ngoc Son ležící na ostrůvku v jezeru/ Ngoc Son Temple which lies on small island in the lake



Na Vietnamské svatbě 01 (u jezera)/ Wedding 01 (near the lake)



Večerní Hanoj/ Hanoi in the evening



Chrám Literatury/ Temple of Literature





Na Vietnamské svatbě 02 (v chrámu)/ Wedding 02 (in the temple)



Pálení peněz/ Burning of dollars



Doprava v Hanoji je vždycky fascinující/ It's always fascinating to see the traffic in Hanoi

[leschek]

19-20. 11. 2008 – Hanoj (Vietnam)

Kromě flákání se po Hanoji a lehce adrenalinovýho přecházení cest jsme se byli podívat posledních pár dní v několika muzeích.

19-20/11/2008 – Hanoi (Vietnam)

Except for hanging around Hanoi, and the small adrenalin rushes when crossing roads, we also visited a few museums (to do something for our cultural education).

Nejvíc se mi líbilo v Etnologickém muzeu.../ I liked most the Museum of ethnology...







..., které tvoří z velké části skanzen.../ ...partially made as open-air museum...



..., kde, přestože to na první pohled není poznat.../...where, even if it’s not immediately visible...



..., je možno vidět Vietnamskou verzi Kámásůtry/ ..., is possible to see Vietnamese version of Kama sutra



Další budova je Ho Či Minovo Mauzoleum (docela daleko od muzea)/ Next building is Ho Chi Minh’s Mausoleum (not in the ethnology museum)



Střídání stráží/ Changing the guards

[leschek]

22. 11. 2008 - Hanoj (Vietnam)

Nemám moc času na psaní, protože už je po půlnoci a já bych si měl sbalit věci na zítřek, kdy se přesuneme do zálivu Halong. Včera jsme se byli podívat v Muzeu revoluce na to jak vietnamský lid trpěl pod nadvládou francouzských kolonialistů a amerických imperialistů a jak se jich zbavil. Po muzeu se nám podařilo sehnat lístky na představení vodního loutkového divadla, který bylo fakt super.

22/11/2008 – Hanoi (Vietnam)

It is already past midnight, and I still need to pack. We will leave Hanoi in the morning and head to Halong Bay.
Yesterday we visited The Museum of Revolution, to see how bravely Vietnamese people fight French colonialists and American imperialists. After that, we managed to get tickets for the world famous water puppet show, which really was amazing.

Jeden z obrazů v Muzeu revoluce/ One of the paintings in Museum of Revolution



Vodní loutkové divadlo/ Water puppet show







Závěrečná děkovačka/ Last thank you

[leschek]

23. 11. 2008 – Hanoj – Halong City (Vietnam)

Rozloučili jsme se v hotelu, vyšli z uličky, ve které leží na hlavní cestu a chytili taxíka na autobusový nádraží, odkud má každou chvíli odjíždět autobus do Halong City. Píšu o tom proto, že to bylo v Asii vůbec poprvé, co jsem jel taxíkem, kterej používal taxametr, čímž odpadlo veškerý smlouvání.

Na autobusovým nádraží jsme byli odchyceni lidma z minibusu, kteří tvrdili, že jedou do Halong City. Nevěřili jsme jim ani po tom, co nás dovedli k okýnku, ve kterým nám to potvrdili. Na nádraží jsme potkali Australanku pracující pro UNESCO, která tvrdila, že tu má, kromě minibusu, být i velkej autobus. Mezitím, co jsme se snažili dohodnout, jak se do Halong City dostaneme, na nás pořád mluvili autobusáci. Byli fakt neodbytní. Museli jsme si stoupnout do polokruhu u stěny a vytlačit je batohama. Abych to zkrátil: za přesun na jiný autobusový nádraží, odkud jezdí velký busy, bysme zaplatili pár dolarů navíc a tak jsme se rozhodli jet minibusem.

Asi pět až deset kiláků před Halong City, uprostřed ničeho, autobus zastavil, průvodčí ukázal na cestu a řekl nám, že tudy se nejrychleji dostaneme do Halong City. Naštěstí byla v busu Australanka, která věděla, že to není pravda (bydlí v Halong City) a pomocí Vietnamce, kterej žil dlouho na N. Zélandu, na to upozornila. Na asi deset minut se spustila hádka, které se zůčastnil, kromě nás, snad každej v autobuse, o to, jestli pojedeme nebo ne. Nakonec jsme jeli, ale museli jsme zatáhnout závěsy, aby nás neviděli policajti, protože minibus neměl licenci na převoz cizinců (to byl důvod, proč se nás snažili zbavit).

Vystoupili jsme před velkým mostem, který rozděluje město na dvě části, sešli z dálnice na menší cestu vedoucí pod mostem, chytili taxíka (opět taxametr – to se mi už asi nikdy nestane, že bych jel v jeden den dvouma taxíkama s taxametrem. Snad si tu chvíli zapamatuju) k oblasti s hojným výskytem hotelů a ubytovali se. Zítra bysme měli přejet na Cat Ba Island, a já si nejsem úplně jistej, jestli tam bude internetový připojení.

23/11/2008 – Hanoi – Halong City (Vietnam)

After last goodbye in hotel, where we spent so many days, we went to the main road and caught a taxi to the bus station, where buses should leave every few minutes for Halong City. I write about it, because it was the first time in Asia, when I took a taxi that used the meter.

In the bus station, we were caught by people from minibuses who told us that they are going to Halong City. We didn't believe them, so asked around and everybody pointed us to the minibus. We also met an Australian woman, who is working for UNESCO and who told us that a bigger bus should be going to Halong City. While we try to figure out how we will get there, we had to deal with the very annoying group of guys, who tried to get us to their minibus. We even had to make small circle near a wall and try to keep them out by blocking them with our backpacks. To make story short: we found out that it will cost us a couple of dollars to go to a different bus station, so we resigned and got on their minibus.

The bus stopped a few kilometres in front of Halong City in middle of nowhere (well, there was crossroad). The conductor showed us one road, and tried to explain that this is the fastest way to Halong City.

Fortunately, the Australian lady, and a Vietnamese guy who had lived in New Zealand a long time, told us and the bloody conductor that it is not true. After 10 minutes of arguing (everybody except us gave their opinion), the bus door closed and we continued on. Well, we have to close curtains to make ourselves invisible to police, because the bus driver didn't have tourist transport permit.

We got off the bus before a big suspension bridge, and caught another taxi with meter. I guess it will never happen to me again in Asia, to take two cabs with meters in use in one day. I must remember this moment.

Tomorrow we should go to Cat Ba Island in the middle of Halong Bay.

[leschek]

24. 11. 2008 – Halong Bay (Vietnam)

V přístavu nám chvilku trvalo než jsme se zbavili přátelskýho zaměstnance cestovky, kterej nás chtěl oškubat a našli normální kancelář, kde se dali koupit lístky turistickou lodí na ostrov Cat Ba. Turistickou lodí jsme jeli proto, že nejede přímo k ostrovu Cat Ba, ale dělá okružní plavbu okolo dalších ostrovů včetně návštěvy jeskyně, a proto, že trajekty z Halong City na ostrov Cat Ba nejezdí. Funguje to tak, že si zaplatíte lístek na Cat Ba a dají vás do lodě, na které jsou turisti, kteří si koupili několikadenní výlet po ostrovech v Hanoji. Na Cat Bě vás vysadí a je na vás, co budete dělat.

Halong Bay je úžasný místo. Stovky vápencových skal vyrůstají přímo z moře. Vypadá to trochu jako zatopenej Českej ráj. Měl jsem strach o počasí, protože jsem potkal skupinku Čechů, kteří si stěžovali na mlhu, ale nám to vyšlo úplně parádně – pořád slunko.

Loď nás vysadila v severním přístavu. Trošku jsem se bál, že se nedostaneme k hotelu v Cat Ba Townu, ale nebylo to opodstatněný, protože místa spojuje autobusová linka.

Na lodi jsme se seznámili s Francouzem a včelařem jménem Koko, se kterým jsme si vzali napůl dvoupokoj.

24/11/2008 – Halong Bay (Vietnam)

In the port, it took us a while to get a rid of the friendly travel agent, who was trying to overcharge us for the tour we wanted to take. We found the tourist boat ticket office and bought tickets for normal price to Cat Ba Island. We took a tourist boat, because it doesn't go straight to Cat Ba Island, and instead wanders between islands, and includes a visit to caves; and because there is no ferry from Halong City to Cat Ba Island. It works like this: You buy ticket to Cat Ba Island and they put you on a boat with tourists who have bought in Hanoi, a two-day trip around Halong Bay. Once on Cat Ba Island, you find your own way to tour the islands.

Halong Bay is really splendid. Hundreds of limestone cliffs are grooving just from the sea. It looks a little as one place in my country floated by water you English readers will probably never see.

In our Hanoi hotel, I met a group of Czechs who were upset by the bad weather they had when they were in Halong Bay. So I was worried a little, but it turns to be a beautiful sunny day.

Boat left us at the north port on Cat Ba Island, but there was a local bus which took us to Cat Ba Town.

On the boat, we met Koko, a French beekeeper. We shared a room to make accommodation cheaper.

Halong Bay z lodi/ Halong Bay from boat







Vypadá to, že Vietnamci milují osvětlené jeskyně/ It seems that the Vietnamese love colorful lights in caves

[leschek]

25. 11. 2008 – ostrov Cat Ba (Halong Bay - Vietnam)

Dnes jsme jeli do Národního parku Cat Ba, kde se ukrývá před návštěvníky posledních několik desítek opic, který žili dřív hojně na ostrově. Z nějakýho důvodu jim vadí, že je vesničani loví a že jim vysekávají mangrove, aby měli lepší přístup ke škeblím na skalách. My se rozhodli nehledat opice, ale udělat si krátkej trečík na kopec s vyhlídkou po ostrově. Čekal jsem, že uvidím moře a tisíce ostrovů, ale viděl jsem jenom kopce porostlý pralesem, což taky nebylo špatný.

Karin a Marc odjeli zpět do města a já a Koko, jsme šli na další zastávku autobusu, abychom si trošku víc prohlídli ostrov.

Vypadá to, že místní moc neznají dredy, protože zastavují Koka a chtějí si sáhnout na jeho vlasy, aby si ověřili, zda jsou skutečný. Kupodivu nikdo nechce sahat na vlasy mě.

25/11/2008 – Cat Ba Island (Halong Bay - Vietnam)

Today we went to Cat Ba National Park, where monkeys were once quite common, but are now very good at hiding. For some reason they don't like that they are hunted by villagers, and that the mangroves were replaced with fish farms.

Today we went to Cat Ba National Park, where monkeys were once quite common, but are now very good at hiding. For some reason they don't like that they are hunted by villagers, and that the mangroves were replaced with fish farms.

Karin and Marc went back to town, and Koko and I walked to see more of the island, and found another bus stop.

It seems that locals don't know dreadlocks, because they stop us quite regularly and ask Koko if they can touch his hair, to see if it's real hair. It surprised me, but no one wants to touch my hair.

Národní park Cat Ba/ Cat Ba NP





Cesta na Cat Ba/ Cat Ba road



Koko



Západ slunce v Cat Ba Townu/ Sunset at Cat Ba Town

[leschek]

26. 11. 2008 – Halong Bay (Vietnam)

Na dnešek jsme si koupili výlet lodí po ostrovech Halong Baye. Cesta lodí se proměnila v šestihodinovou fotografickou extázi, během níž jsem nafotil 8 Gb fotek útesů.

Koko s náma nejel, ale dvakrát nás překvapil. Poprvé na nás zamával, když jsme proplouvali okolo přístavu několik kiláků od Cat ba Townu a podruhé k naší lodi připádloval na kajaku.

26/11/2008 – Halong Bay (Vietnam)

We bought boat trip around the islands of Halong Bay for today. Trip by boat become photo ecstasy during which I shoot 8 Gb of pictures of cliffs.

Koko didn't go with us, but he surprised us twice. First, he waved at us when we sail around port few miles from Cat Ba Town, and the second when he paddled a kayak up to our boat a few hours later, far from the city.
Domečky v přístavu/ Houses in Cat Ba port



Plovoucí vesnice/ Floating village



Opravdu romantická pláž/ Really romantic beach



Další fotky z along Bay bez popisu/ A few photos from halong bay without description











Další jeskyně/ Another cave



Koko

[leschek]

27. 11. 2008 – Halong Bay-Ninh Binh (Vietnam)

Dneska se přesunujeme do Ninh Binhu, oblasti, která by měla být podobná Halong Bayi, jen s tím rozdílem, že skály nevyrůstají z moře, ale z rýžových políček.

Mohli jsme jet okolo šesté hodiny ráno normální lodí za 80 tisíc nebo rychlou lodí v devět za rovných 100 tisíc (v ceně byla loď a dva autobusy). Rozhodnutí bylo docela snadný. 20 tisíc za tři hodiny spánku je pakatel.

Autobus nás odvezl z Cat Ba Townu do přístavu na druhým konci ostrova, kde jsme nastoupili do rychlé lodě a ta nás vyhodila na pevnině. Asi po pěti minutách pro nás přijel autobus, kterým jsme dojeli do Haiphongu. Bohužel na jiný nádraží, než odkud odjížděl autobus do Ninh Binhu. Neměli jsme moc času a tak jsme museli vzít taxík (opět s taxametrem) na správný nádraží. Další tři hodiny jsme strávili v autobuse se šíleným řidičem (všichni vietnamští řidiči autobusu jsou šílení – nebyl to jen ten náš), kterej se řítil asi padesátikilometrovou rychlostí směrem na jih.

Marc volal do hotelu, kde jsme se chtěli ubytovat a na nádraží už na nás čekal klučina, kterej nás k němu odvedl. Ukecali jsme slevu 2 dolary a ubytovali se.

27/11/2008 – Halong Bay-Ninh Binh (Vietnam)

We are going to Ninh Binh today. It is an area which is supposed to be similar to Halong Bay, except that the cliffs aren't grooving from the sea, but from ricefields.

To get off Cat Ba Island, we could choose to go at 6am by normal boat for 80,000, or by fast boat at around 9am for 100,000. It was easy an decision, as 20,000 is almost nothing for three more hours of sleep.

The bus took us from Cat Ba to the port on other side of the island, where the fast boat was already waiting. It took less than an hour to get to the mainland. We had to wait about five minutes for the bus to Haiphong. Unfortunately, it didn't go to the bus station where our bus to Ninh Binh should go from, so we took a taxi to get on the right bus (there was only one going to our direction), and another three ours spent on a bus with an insane driver (all bus drivers in Vietnam are insane, so one can't choose); he rushed to Ninh Binh with speed of 50 km/hr.

Marc made a call to the hotel where we wanted to stay, and there was a guy waiting to take us to the hotel when we arrived at the Ninh Binh bus station. We got a discount of two dollars as well.

[leschek]

27. 11-1. 12. 2008 – Ninh Binh (Vietnam)

V Ninh Binhu zůstáváme tři dny, během kterých projíždíme okolí na kolách a motorce, které si půjčujeme za pár dolarů v hotelu. Když jsme si s Kokem půjčovali motorku, tak nám ji dali s prázdnou nádrží, což se nám moc nelíbilo, protože doufali, že nějakej benzín dovezeme, oni si ho odsajou do svých motorek a další turisti opět dostanou prázdnou nádrž. Bylo by férovější, kdybychom dostali plnou nádrž a zase ji plnou přivezli. Večer nám nějakej benál v nádrži zbyl (asi za dva dolary) a tak jsme se rozhodli, že někomu benzín věnujeme. Chvilku nám trvalo, než jsme našli člověka, kterej pochopil, že mu chceme věnovat benzín. Většinou se na nás lidi omluvně usmívali, protože nevěděli, jak nám můžou pomoct. Pak jsme ale zastavili u restaurace, jejíž majitel mluvil anglicky a pochopil, že mu chceme benzín věnovat, sehnal hadičku a nasosal plnou flašku od Fanty.

Mimoto jsem si opět procvičil rodnou řeč. Nedaleko hotelu je bagetář, kterej pracoval několik let v Čechách. Poprvé byla jeho čeština slabší, ale další den už docela válel.

28/11-01/12/2008 – Ninh Binh (Vietnam)

We are staying for three days in Ninh Binh, during which we discovered the surrounding area by bike and motorbike, both available from our hotel for a few dollars.

There is only one thing I didn't like about our hotel: when Koko and I rented a motorbike, they removed all the petrol in the tank. It seems they hope that every tourist who rents motorbikes will return it with some petrol, which the staff will use for their own motorbikes. It would be fairer if we got a full tank and returned it full. In the evening, we still had some petrol in the tank (for about two dollars), so we gave it to somebody else than to hotel management. It took us awhile to find somebody with English good enough to understand that we would like to give them a present. Fortunately, we stopped for coffee in a restaurant whose owner speaks English. He disappeared for a few minutes, came back with a hose, and filled a Fanta bottle.

BTW, I also found an opportunity to practice the Czech language. Near our hotel is a baguette sandwich vendor, who worked fifteen years ago back in my country, and who still remembers a few words.

Krajina u Ninh Binhu/ Landscape near Ninh Binh







Nedaleko místa zvaného Tam Coc, jeskyně která je přístupná z loďky/ Near the Tam Coc Caves, which are accessible by boat.





Hledání šneků a sladkovodních krabů/ Looking for snails and crabs



Krajina u bývalého hlavního města Vietnamu Hoa Lu/ Landscape around Vietnam's ancient capital of Hoa Lu



V jednom z templů v Hoa Lu/ In the temple at Hoa Lu





Asi 30 km ood Ninh Binhu se buduje obrovskej chrámovej areál/ About 30 km from Ninh Binh is going to be a huge temple ground





Koko



Ženy v okolí Ninh Binhu pádlují na loďkách nohama a v jejich podání to opravdu vypadá snadno/ Woman in Ninh Bibh area paddling on boats with legs and it seems so easy.

[youtube][/youtube]

Pro větší kvalitu videa přejděte na You Tube.
For better quality go to You Tube.

[leschek]

01. 12. 2008 – Ninh Binh-Dong Hoi (Vietnam)

Dneska odjíždíme z Ninh Binhu dolů na jih do Dong Hoie – města odkud by mělo být snadný dostat se do DMZ (demilitarizovaná zóna), kde se vedli nejtěžší boje americké války, a kde by měly být zachovaný tunely, ve kterých se skrývali vojáci Vietcongu.

Koko s náma dál nepokračuje, bo jede na sever do Hanoje a odtud pokračuje do města Sapa, okolo kterýho by měly žít menšiny

Marca napadlo, že si můžeme stoupnout na dálnici, která vede asi 200 metrů od našeho hotelu a stopovat autobusy. Já byl k tomuto nápadu trochu skeptickej, ale souhlasil jsem. Docela mě překvapil majitel hotelu, kterej šel na dálnici s náma a asi po dvaceti minutách čekání (pořád byl snáma) nám stopnul správnej autobus a vysvětlil řidiči, kam jedeme. Zjevně to nedělal poprvé.

V autobuse jsme strávili následujících asi deset hodin a do Dong Hoie jsme dojeli za tmy. Autobus nás vysadil na místě, kde jsme si mysleli, že jsou hotely. Po tom, co jsme ukecali cenu o 20 tisíc dongů jsme se ubytovali hned v prvním z nich.

01/12/2008 – Ninh Binh-Dong Hoi (Vietnam)

We are going from Ninh Binh to south to Dong Hoi - a small town near the DMZ (demilitarized zone), where were lead probably the heaviest fights of the American war, and where Viet Cong soldiers hid underground in tunnels.

Koko is not going with us to the south, but his way lead to Hanoi and Sapa - village near Chinese border, where ethnic minorities are living.

Marc got an idea, that we can go the main highway 100m from our hotel, and get a buses going to our destination. To be honest, I was a little skeptical of this plan, but I agreed. It can be fun. And I was surprised by the hotel owner, who went with us to the highway and, after about twenty minutes of waiting for the right bus, he helped us catch one going to our destination. He also explained to the driver where we were going. I'm sure this wasn't the first time he was on the highway helping tourists.

We spent about 10 hours in the bus, and arrived in Dong Hoi quite late. The bus stopped near a hotel, where we go a discount of 20,000 dong, so we stayed there.

Ve Vietnamským autobusu/ In Vietnamese bus



Po setmění mě zaujal smějící se měsíc/ After sunset I was surprised by happy moon



Na další a lepší fotku Smějící se oblohy se můžete podívat na stránkách NASA.

[leschek]

02-03. 12. 2008 – Dong Hoi (Vietnam)

V Dong Hoii se zdržujeme dva dny.

První den jsme se neúspěšně snažili dostat do DZM, abysme se podívali na tunely VietCongu. Vlastně se nám podařilo urazit 80% cesty k tunelům, ale zkysli jsme na odbočce k Vinh Moc tunelům, kde fakt kromě předražených motorek, nic nejelo. Abych to vysvětlil. Na Vietnamských křižovatkách čekají často majitelé mopedů, kteří fungují jako taxíky. A šmejdi, na který jsme narazil chtěli 100 000 dongů za 28 km cesty (cena benzínu na tuto vzdálenost bude maximálně 10 000 dongů). Čekali jsme asi dvě hodiny na křižovatce, motorkáři slevnili o 20 000, ale na moji cenu 30 000 přistoupit nechtěli. Asi je muselo hodně překvapit, když jsme to zabalili a jeli zpět do Dong Hoie.

Druhej den bylo Karin špatně a tak jsme zůstali na místě a já se byl podívat po městě, který je docela příjemný a bez turistů.

02-03/12/2008 – Dong Hoi (Vietnam)

We spent two days at Dong Hoi.

On the first day, we unsuccessfully tried to get to DMZ to see Vinh Moc tunnels made by Vietnamese people, where soldiers of VietCong were hidden during the American war. Actually, we travelled about 80% of the distance to DMZ, but at the intersection from the "highway" were only a few guys on motorbikes, who offered us overpriced rides. To explain this: on Vietnam's crossroads are often waiting owners of motorbikes who work as kind of taxi. But those b....ards on this intersection asked us for 100,000! dongs for only 28 km (price of petrol for this distance should be roughly 10,000 dongs). We were waiting there on the intersection for about two hours, the motor bikers offered us 80,000, but it still wasn't 30,000 - the price I would go with them. I guess they were very surprised when we went away and started catching busses back to Dong Hoi.

Second day, we stayed in Dong Hoi, because Karin didn't feel good. I went for a walk around the town and found out that it is quite a friendly place without tourists.

Čekání na zázrak (v podobě autobusu) na křižovatce k Vinh Moc tunelům/ Waiting for a miracle (in the form of a bus) at the intersection near Vinh Moc tunnels



Na trhu/ On the market



Kostel zničenej za Americké války/ Church destroyed during American war



ukázka socialistického sochařství - Socha hrdinky Me Suot/ Beautiful piece of socialist art - Me Suot statue



Americké letadlo odpočívající u knihovny/ Near the library rests an American plane



V loďce/ in the boat

[leschek]

04. 12. 2008 – Dong Hoi – Hue (Vietnam)

Dálnice č. 1A vede přímo před naším hotelem, tak nám stačí jen vyjít před vchod a začít stopovat autobusy jedoucí do Hue. První autobus je moc plnej, tak ho nebereme a v druhým chcou sto tisíc dongů, což se nám moc nelíbí. Marc spočítal, že bysme měli platit maximálně 60 litrů. Ve třetím busu nám stačí 50 000 dongů, bus je pohodlnej (dost místa na nohy) a skoro prázdnej. V podstatě jeden z nejlepších autobusů ve Vietnamu. Teda až na to že vzadu něco syčí, ale při přestávce na oběd se to podařilo opravit.

Další nepříjemnou věcí bylo, že nás autobus vyhodil na křižovatce cca 10 km před Hue, protože město objížděl. Přešli jsme křižovatku a začali stopovat. Během necelých tří minut se objevili motorkáři, kteří nám nabídli odvoz do města na jejich stodvacítkách. Přišlo mi to celkem zábavný – představa jak jedu se svým dvacetikilovým batohem na zádech a asi desetikilovou fotovýbavou v menším báglu na prsou. Jen na řidiče mi nezbylo místo. Taky jejich cena 2 USD byla přehnaná. A navíc se ukázalo, že jsou to pěkní šmejdi. Když totiž přijel autobus, tak nám strašně chtěli pomoct a něco začali vysvětlovat průvodčímu. Zachytil jsem slovo dva dolary a bylo mi jasný, že mu vysvětlují, jaká by měla být pro nás cena za autobus. Řidič to zkusil se 20 000 dongů (17 000/1 USD), na což jsme odpověděli poloviční nabídkou. Nepřijal a tak jsme ho poslali pryč. Už jsme si házely batohy na záda, abychom se zbavili těch šmejdů motorkářskejch, když na nás průvodčí zamával a vzal nás do busu za deset tisíc.

Touhy po penězích ho to ale nezbavilo, protože nás chtěl vysadit asi půl kiláku před místem, kde jsme chtěli vysadit my (původně jsme nevěděli kam bus jede, ale čirou náhodou jel tam, kam jsme potřebovali), na místě, kde čekal houf motorkářů, od kterých by dostal provizi. Byl celkem neoblomnej a být v buse sám, tak asi vystoupím, ale Marc tvrdil, že jedem dál a tak jsme jeli. Na místě, kde jsme vystoupit chtěli (bez motorkářů na místě, kde jsou hotely)průvodčí zastavit nechtěl, ale Marc trošku zvýšil hlas na řidiče, kterej mu asi nerozuměl, ale pochopil, že bude lepší zastavit a my vystoupili. Během vteřiny se u nás objevila holka, která nás zatáhla do nedalekýho hotelu, ve kterým jsme se ubytovali potom, co jsem ukecal slevu jeden dolar na noc.

04/12/2008 – Dong Hoi - Hue (Vietnam)

Highway 1A is right outside of our hotel, so it is not far for us to go there and start stopping buses going to Hue. The first one was too full, and the second wanted 100,000 dong, but we didn't like this price, because Marc estimated it should cost around 60,000 dong. For the third bus, 50,000 dong was enough, and it was comfortable, plenty of legroom, and almost empty. It was one of the best buses in Asia I ever have used. There was only one thing we could complain about - in the back of the bus for half our journey something was hissing, but they fixed it during the lunch stop.

Another unpleasant surprise was that the bus left us on the intersection about ten km before Hue, where the road bypasses the city. We crossed an intersection and wanted to stop busses going to Hue, but before we were able to start, the motorcycle taxi drivers appeared from nowhere and offered to take us to the city for two dollars each. First, it was quite funny - I tried to imagine myself sitting on the motorbike with my 20kg backpack, and the 10kg daybag I usually carry on chest. Only there wasn't place for the driver. Second - it was overpriced. We told them a couple of times that we are not going with them, but it seems like there are lot of deaf people in Vietnam.

We finally caught a bus, but those motorcycle b...stards told the conductor something about two dollars (I guess they tried to help him to establish a good price) and the conductor offered to take us to the city for 20,000 dong. We told him that we will pay no more than 10,000 dong, but it was't enough for the conductor, so we put our luggage on and started walking away from those b..stards. The bus pulled away, and before we went too far, the bus conductor called us back and agreed with our price of 10,000 dong.

In Hue, the conductor tried to get us out from bus, before we wanted, at a place where the motorcycle taxis were waiting. Maybe they were the same guys we met before. If I traveling alone, I would probably get out, but Marc said that we should try to go a little further, so we went by for half a kilometre to the hotel area, but the conductor wouldn't stop, since he probably wanted to drop us at the next motorcycle taxi stand, but Marc ran up to the driver and got him to stop where there were no motorcycle taxis. We got out of the bus and in one second a cute girl ran up to us and asked if we would like to look at a room. We asked if it had WiFi, then gave it a look, and happily stayed.

Pohodlnej autobus do Hue/ Comformtable bus to Hue



Sem tam si nekdo v autobuse musí zapálit/ Sometimes somebody have to smoke in bus



Hue - unavenej rikšák/ Hue - sleeping rickshaw man

[leschek]

05-08. 12. 2008 - Hue (Vietnam)

Hue by mělo být velmi pěkný město. Bohužel poslední čtyři dny silně prší a tak trávíme venku jen nezbytně nutnou dobu k návštěvě restaurací. Zbytek času trávíme v hotelu sledováním TV a surfováním na netu.

05-08/12/2008 – Hue (Vietnam)

Hue should be a city with a lot of interesting places. Unfortunately, it has raining for the last four days, so we are only spending time outside necessary to cross streets and find a restaurant. The rest of the time we are watching TV or surfing the Internet.

Fotografování na křižovatce je vždycky zajímavý/ Taking pictures at the intersection is always interesting

[leschek]

09. 12. 2008 - Hue (Vietnam)

Konečně přestalo pršet a tak se můžeme jít podívat po Hue.
Večer jsme měli vyřízený prodloužení víz, o který jsme požádali včera ráno.

09/12/2008 – Hue (Vietnam)

It finally stopped raining so we can look around Hue.
In the evening, we collected our passports with a month's visa extension.

Po dešti/ After the rain



Válečné suvenýry/ The War souvenirs



Stěhovák/ The furniture delivery man



Je libo zavařeninku?/ Would you like to have bottled cobra or lizards?



Na trhu/ At the market
Prasečí ouška/ Piggy ears



Banány/ Bananas



Zakázané město/ Forbidden city





Detail

[leschek]

10. 12. 2008 - Hue (Vietnam)

Marc a Karin jsou po včerejšku unavení a tak si půjčuju v hotelu kolo sám. Chci se jet podívat na královský hrobky v okolí Hue. Je docela fajn vypadnout z města na venkov a sledovat všechny ty těžce pracující lidi na políčkách. Během výletu se mi podařilo zakufrovat a asi po hodině jízdy na kole jsem zjistil, že jsem zpátky na kraji Hue. Ke hrobce, kterou jsem chtěl vidět, jsem se dostal až dvě hodiny před zavíračkou. Naštěstí místo nebylo moc velký, tak se to dalo stihnout. Ale i tak jsem přijel večer k hotelu úplně hotovej.

10/12/2008 – Hue (Vietnam)

Marc and Karin are tired after yesterday trekking around the Forbidden City, so I rented a bike to ride around Hue to see some Royal Tombs. It's really nice to go out of the city and see hard-working Vietnamese tending their small fields. During my cycle trip I somehow managed to lose my way, and after an hour of biking, I realized I was back in the city . I reached the tomb I wanted to see only two hours before closing time. Fortunately, the place wasn't too extensive, so I saw everything I wanted.

Vonné tyčinky/ Incense



Jedna z hrobek v okolí Hue/ Tomb near Hue



Těžce pracující vesničan/ A hard-working villager



Minh Mangova hrobka/ Tomb of Minh Mang



Cesta ze školy/ Coming home from school


Zpátky v Hue/ Back in Hue

[leschek]

11. 12. 2008 – Hue-Hoi An (Vietnam)

Z Hue do Hoi Anu jsme se přesunuli turistickým lehátkovým autobusem. Nikdy bych nevěřil, že to napíšu, ale byl to ten nejmíň pohodlnej autobus, co jsme zatím ve Vietnamu použili. Nejspíš díky tomu, že v něm nebylo dost místa pro chodidla, který jsem musel mít narovnaný jako baletka. Bohužel baletka nejsem, tak jsem si to moc neužil.

Do Hoi Anu jsme dojeli až za tmy, autobus nás vysadil před hotelem na kraji města, ve kterým se spousta lidí ubytovala, ale my si hodili batohy na záda a na prsa a pokračovali asi kilák dál k městu po svých. Obešli jsme několik hotelů a teprve asi v pátým jsem ukecal dvoudolarovou slevu za to, že nebudu používat klimatizaci.

11/12/2008 – Hue-Hoi An (Vietnam)

We went from Hue to Hoi An by tourist sleeper bus. It was very surprising for me, but it was the most uncomfortable bus I took in Vietnam. It was probably only because there wasn't enough space for my feet, and I had to stretch them like a ballet dancer. Unfortunately, I'm not a ballet dancer, so I didn't enjoy it too much.

It was already dark when we arrived in Hoi An. The bus stops near a hotel on the edge of town many people from our bus stayed there. We put our luggage on our backs and chests and walked a kilometre to the centre of the city. We checked a few hotels, but not until the fifth did I get a two-dollars discount if I didn't use AC.

[leschek]

12-14. 12. 2008 – Hoi An (Vietnam)

V Hoi Anu zůstáváme tři dny. Starý město je na seznamu kulturních památek UNESCO, což je určitě dobrý pro záchranu starých budov, ale zároveň je díky tomu v Hoi Anu spousta turistů. V průvodci se dokonce píše, že je to jeden z vrcholů návštěvy Vietnamu. Já bych do takových krajností nezacházel. Baráky tu maj pěkný, což o to, ale celkovej dojem nemám z Hoi Anu nejlepší (lidi v Hue byli určitě přátelštější).

Téměř v každým baráku starýho města je buď galerie, kde se prodávají kopie asi tak deseti obrazů, restaurace, obchod se suvenýrama nebo krejčovství.

Naštěstí Hoi An leží nedaleko moře, kam se dá v pohodě dojet na kole a pozorovat rybáře na vratkých kulatých loďkách (myslel jsem si, že je to nejhorší možnej design lodě, ale Karin mě opravila, že by mohli používat čtvercovej tvar).

12-14/12/2008 – Hoi An (Vietnam)

We stayed in Hoi An for three days. The Old City is on the UNESCO World Heritage List, which is great for the preservation of old buildings, but also means that there are tourists everywhere. In the LP guidebook, it is written that Hoi An is the highlight of any trip to Vietnam - I wouldn't go to such extremes. They have nice buildings, but I was happier in Hue, where the people are friendlier.

In almost every house in the Old City, there is either a gallery selling copies of the same ten pictures, a restaurant, a souvenir shop, or a tailorshop.

Fortunately, it is very easy to rent a bike in Hoi An and go to see the sea, where fisherman use small round boats. I thought it is the worst possible design for a boat, but Karin corrected me and explained me that they could use a square design.

Nejznámější Hoi Anská památka - japonský krytý most/ Hoi An's best-known structure, the Japanese bridge





Hoi Anský trh/ Hoi An's market



Krejčovství jsou všude/ Tailors are everywhere



V templu/ In the temple



Buddha v okně/ Buddha in a window



Pastelky / Pastels



Hoi Anská bábínka (ta z loďky u mostu)/ Hoi An's lady (from a boat in front of the bridge)



Do starého města nesmí auta/ Cars are not allowed in the Old city



Pár fotek z cyklovýletu/ A few photos from the bike ride





Rybář/ Fisherman

[leschek]

15. 12. 2008 – Hoi An-Kon Tum (Vietnam)

Včera jsme zjistili, že nebude úplně snadný se dostat z Hoi Anu do Kon Tumu. Žádnej přímej autobus tu nejede. Jediná možnost je odjet velmi! Brzo ráno do Danangu a odtud se pokusit chytit bus do Kon Tumu. Z Hoi Anu do Danangu jsme museli jet třicet kilometrů taxíkem, protože kolem páté ráno žádnej autobus nejede.

Taxík nás vysadil na nádraží, kde se na nás přilepil uřvanej kluk, kterej pracoval jako lovec zákazníků pro tranzity jedoucí do Kon Tumu. Moc se nám nelíbil a jeho cena 200 tisíc dongů byla dost vysoká, proto se Marc šel podívat po autobusovým nádraží, aby našel jinej autobus. Bohužel nic jinýho nejelo a tak nezbývalo než zjistit správnou cenu. Na jedné z kanceláří bylo napsaný, že lístek stojí 110 tisíc, ale byla to jiná společnost, jejíž busy jsme neviděli. Po celou dobu byl s náma ten šmejdskej kluk a vždycky, když jsme se snažili něco zeptat, tak nás předběhl a začal vysvětlovat něco ve Vietnamštině. Lidi v kanclích se nám pak báli říct správný informace. Nicméně s nám podařilo dostat cenu na 130 tisíc dongů. S dalším dohadováním o ceně nám pomohl Vietnamec, kterej se narodil ve Vietnamu, ale žil skoro celej život v USA. Klukovy vysvětlil, že zaplatíme normální cenu a pak prohlásil, že ho to věčný dohadování taky štve.

Tím ale problémy neskončili, protože se nás kluk snažil dostat do plnýho tranzitu, kde byly místa jen vzadu a tam my nechtěli. Naštěstí tranzity museli odjíždět každých 20 – 30 minut a tak jen stačilo počkat a pak vlízt do dalšího, kde bylo ještě místo vpředu (tranzity odjížděli jenom do cca 7.30 ráno, tak jsme zase tolik možností neměli). Během cesty se nás snažil dostat dozadu (já tam seděl už na nádraží), ale Marc uhájil pozice. Bylo to proto, že jsme párkrát zastavili lidem čekajícím u cesty, kteří ale nechtěli sedět vzadu, proto jsem tam měli jít my, aby bylo vpředu víc místa a řidič s klukem se víc napakovali.

Cestou přes hory pršelo, ale v Kon Tumu bylo pěkně, protože leží na závětrné straně. Tranzit nás vyložil na autobusovým nádraží, který je asi 2 km od hotelu (podle mapy to bylo kratší, tak jsem šli pěšky), kde chtěl Marc zůstat. Nějak se nám v hotelu nelíbilo, nebyli moc ochotní smlouvat, a tak jsme se ubytovali v dalším hotelu hned vedle.

15/12/2008 – Hoi An –Kon Tum (Vietnam)

Yesterday, we found out that it will not be so easy to go from Hoi An to Kon Tum, since there aren't any direct buses between them. The only way is to go very early in the morning (and I mean very, very early - the witching hours you know) to Danang, then try to catch a bus to Kon Tum. So we had to take a taxi (because there is no bus at 5:15 am) to cover 30km between our hotel and the bus station in Danang.

The taxi left us at the bus station, where we were caught by one guy, who tried to get us to the van going to Kon Tum. We didn't like him at all, and the price he told us (200,000 dong) was, lets say, too high. Twice higher than we expected. So Marc explored the bus station to find other transport to Kon Tum. Unfortunately, there wasn't another bus, so we had to find the right price for the ticket. On one ticket vendor's window was written the price 110,000 dong, but there was nobody behind the counter to sell us tickets. When we tried to get information from other counters, the bloody guy always was faster and talked to them in Vietnamese. And people at the counters were afraid to give us proper information. BTW, we managed to get a price of 130,000 dong, with more discount (or I should say to get the right price). A Vietnamese guy who was born in VN, but who lives in the US and A, explained to the bloody guy that we should pay only 110,000 dong as is written on the window. He later said that he is also "pi..ed off" by all the arguing here, but accepted it.

Unfortunately, our problems were not over, because the bloody guy tried to put us in the almost-full van, where there were free seats only in the back, and we really didn't want them. Fortunately, vans leave every 20-30 minutes, so we had to wait only a short while, where there were seats in the middle of a van (last van leaving bus station at 7.30, so we didn't have too many choices). The bloody guy tried to put us in the back seats during journey (I already was there), but Marc defended positions. It happens because we stopped a couple of times to pick-up locals, who didn't want to sit in the back. So we should sit there to make room on the front seats, and the driver with bloody guy would get more money; but not this time.

It was raining on the eastern side of the mountain, but when we got further from the sea, the weather improved. The van left us at the Kon Tum bus station, about 2km from the hotel (it was shorter on the map, so we went by foot), where Marc wanted to stay. But we didn't like the hotel, and they were not able to bargain, so we got accommodation at the hotel nextdoor, where they offered us a good price.

Někde mezi Danangem a Kon Tumem/ Somewhere between Danang and Kon Tum

[leschek]

16-25. 12. 2008 – Kon Tum (Vietnam)

V Kon Tumu jsme původně chtěli zůstat dvě noci, ale nakonec jsme to trošku natáhli a zůstali nocí jedenáct. Potkali jsme tam bezva lidi a tak, přestože je ve městě jen pár staveb, který stojí za návštěvu, se nám tam líbilo.

16-25/12/2008 – Kon Tum (Vietnam)

We wanted to stay in Kon Tum only two nights, but extended our stay to eleven nights, mostly because we met great people who made our stay very enjoyable.

Pravděpodobně nejzajímavější stavbou v Kon Tumu je Dřevěný kostel/ Probably the most interesting building in Kon Tum is the Wooden Church





Pozůstatky války proměněný v umění (Eva Cafe)/ War remains turned into art (Eva Cafe)



Kostelník z kostela Tan Huong/ Sexton from Tan Huong Church



Restaurace/ Restaurant



Ze školy domů /From the school to home



Krajina za Kon Tumem/ Landscape around Kon Tum

[leschek]

16-25. 12. 2008 – Kon Tum – Sirotčince (Vietnam)

V okolí Kon Tumu je několik sirotčinců, ve kterých se starají o sirotky (asi jen deset procent dětí) a o děti chudých rodičů. Mimo to je tam ještě dívčí škola pro švadleny. Pravděpodobně všechny děti, který v sirotčinci jsou, patří k menšinám žijícím v okolí.

16-25/12/2008 – Kon Tum – Orphanages (Vietnam)

There are a few orphanages around Kon Tum, where they take care of orphans (perhaps only ten percent of the children) and about children of poor parents. Almost all the children at orphanages are from minority groups living in the Kon Tum area.

Děti ze sirotčince Vinh Son 2/ Children from Vinh Son 2 Orphanage





Vinh Son 1



Na obědě/ Lunch time



Ve škole/ In the school



Vánoce/ Christmas