21.9.2006 - Bumboret - Rumbur, Udoli Kalashu, Pakistan
Po snidani - paratha s volskym okem, narozdil od vcerejska bez dzemu, protoze Liboruv pravdepodobne vzala Bhutova zena pri uklizeni nadobi,
balime, platime a loucime se s prijemnym majitele. jeste dostavame tip na hotel v Rumburskym udoli a odchazime. Libor chce jit pesky, me se moc s mym obrim baglem nechce, ale nakonec souhlasim a vyrazime.
Cesta je docela mizerna a ja udelal chybu, ze jsem si vzal sandaly. V okoli jsou bridlicovy kopce a kaminky, ktery se dostanou do boty jsou docela neprijemny. Vecer jsem zjistil, ze mam na obou chodidlech ukazkovy puchyre. Na Check point, odkud se jde uz do udoli Rumbur, je
to dal, nez jsem si myslel. Asi 2 kilaky pred Chech pointem nam
zastavuje dzip, ale ridic chce za svezeni nekrestansky penize, tak pokracujeme pesky. Policajti na Checkpointu ani nechcou videt doklad o zaplaceni vstupu do udoli a my muzeme pokracovat do Rumburu.
Zacatek udoli je jen uzka souteska, v jejichz stenach je vytesana cesta pro dzipy. Z horni casti udoli fouka proti nam silnej vitr, kterej v
soutesce shazuje ze skal celkem velky sutry. Jeden pristal asi metr od nas. Dostat jim do hlavy, tak patrne vyuziju repatriacni sluzbu svyho pojisteni.
V miste, kde se udoli uz trochu rozsiruje, se nam dari stopnout dzip,
kterej nas naklada a zadarmiko bere az do vesnice Grom. Na zacatku vesnice na nas nejakej chlapik haleka z verandy domu, snad hotelu, ale jedeme az na konec vesnice. Pozdeji zjistujeme, ze je to chlapik, kteryho jsme potkali v Chitralu, kde nam nabizel ubytovani.
Stejne jako minule cekam s baglama a Libor se vypravil do vesnice hledat
nejaky ubytovani. Za chvilku se vraci s tim, ze nasel dobry misto, jdeme kus zpet a prichazime k mistu odkud na nas maval ten chlapek. Dostavame slevu 50 rupek a seznamujeme se s majitelem. Jmenuje se
Ingenier Khan, je Kalasha a krome toho, ze ma hotel je i mistnim ucitelem. Ingenier mluvi dobre anglicky a je vybornym zdrojem informaci
o Kalashich.
Po veceri nam ukazuje knizku 50 let starych fotografii Rumburu a okoli. Na jakesi evropske univerzite k nim chteli udelat popisky a prave
Ingenier jim pomahal urcit, co na kterych fotkach je a tak mu poslali kopii. Pro Ingeniera musi mit knizka zvlast velkou cenu, protoze jsou v ni i fotky jeho otce, tet a dalsich pribuznych. Muzi z jeho rodu patrili vzdy mezi mluvci vesnice.