Před několika dny jsem se díval na video (angl.), na kterém jeden profesionální fotograf vysvětluje, proč nemůže konvertovat z Canonu k Nikonu i když mu foťáky od Nikonu (myslím, že se jednalo o D800) připadají lepší. Problém, na který narazil, byla nemožnost nahradit některé jeho oblíbené objektivy (konkrétně zmiňuje Canon 70-200 mm f/2.8 IS II) kvůli jevu, který se nazývá "lens berathing" ("dýchání objektivu"). To mě docela zaujalo a tak jsem pátral dál a zjistil, že jsem dýchání objektivu nikdy nevěnoval pozornost, i když je to docela zajímavý jev.
Jde o to, že se u objektivu nastaveným na určitou ohniskovou vzdálenost (řekněme 200 mm) mění ohnisková vzdálenost v závislosti na tom, jak daleko se zaostří. Nicméně v EXIFu bude pořád 200m).
Pro lepší představu jsem udělal několik testovacích fotek se zmíněným Canonem 70-200 mm f/2.8 IS II nasazeným na Canonu 5D2. Obě fotky jsou vyfocený na ohniskovou vzdálenost 200mm, clonu f/20, aby byla fotka ostřejší a nejsou oříznutý (pouze zmenšený).
Na první fotce jsem zaostřil na nekonečno:
a na druhé fotce na co nejbližší vzdálenost:
Určitě vidíte rozdíl. První fotka (nekonečno) zobrazuje mnohem větší plochu (úhel) než druhá fotka (blízko). Pokud budeme věřit výrobci, že ohnisková vzdálenost při zaostření na nekonečno a maximální ohnisko objektivu je 200 mm (což asi není), tak při zaostření na blízko mám o dost větší ohniskovou vzdálenost, kterou si netroufám odhadnout.
Tento jev se ovšem netýká jen zoomů. Tady je příklad pevné padesátky (EF 50mm f/1.4 USM) zastřené nejdřív na nekonečno:
a na blízko:
Opět jsem fotky kromě zmenšení nijak neupravoval. Opět je vidět, že při zostření na blízko je ohnisková vzdálenost větší (zobrazí menší úhel) než při zaostření na nekonečno.
Proč na tom záleží?
Fotograf z videa, o němž jsem hovořil na počátku, nemohl najít náhradu pro Canon 70-200 mm f/2.8 IS II, protože s ním fotí hodně často se zaostřením na blízkou vzdálenost, ale používá velkou ohniskovou vzdálenost (150 - 200 mm). Když zkoušel Nikon 70-200 VR II (jeden z nejvíce dýchavičných teleobjektivů) tak zjistil, že při zaostření na blízko je ohnisková vzdálenost objektivu jen nějakých 135 mm, což mu nevyhovovalo, protože objektiv už tak pěkně nerozostřoval pozadí a musel se k objektu dostat blíž, aby byl (objekt) na fotce stejně velkej jako v případě Canonu.
Podobný problém se objeví, pod chcete fotit makro a použít techniku "focus stacking" (udělá se několik fotek stejného objektu s různým zaostřením a pak se fotky spojí do jedné cele zaostřené fotky).
Dýchání objektivů můře taky vadit při natáčení videa, když například chcete změnit zaostření z jedné osoby na druhou a při tom se vám změní ohnisková vzdálenost.
Pokud ovšem fotíte něco jiného než bylo zmíněno, tak vám dýchání objektivů moc, nebo nejspíš vůbec, vadit nebude. Navíc se s tím nedá nic dělat a fotograf se s tím musí naučit žít.